vf

1.     VF a jejich využití ve smíšené ekonomice

-   Odjakživa hledání nejvíce efektivního systému alokace dostupných zdrojů a jejich rozdělování

-   Problém se řeší pomocí dvou základních ekonomických systémů: tržní systém a příkazový systém

-   Tržní systém je nejlepší: rozhoduje vztah nabídky a poptávky

-   Mechanismus cen: ceny mají tři fce: předávají info, motivují k zavádění nejméně nákladných výrobních procesů a tím k nejhospodárnějšímu využití dostupných zdrojů, určují kdo a kolik dostane vyrobených výrobků

-   Neviditelná ruka trhu: předpoklad = konkurence výrobců a spotřebitelů. Každý eko subjekt se rozhoduje s ohledem na dosažení svého ekonomického optima, užitku a blahobytu.

-   Tržní systém je: dobrovolný a nehierarchický

-   Za určitých okolností i tržní systém selhává při dosahování efektivní alokace » dochází ke ztrátám efektivnosti.

-   Nespravedlivé rozdělování tržního systému ve společnosti » ztráty, sociální nepokoje: 30.l.20.st. Velká hosp. krize

-   Ovlivnění příčin a zmírnění důsledků tržního selhání » zásahy státu

-   o cílech, druzích a intenzitě státních zásahů, stejně jako o nástrojích se rozhoduje veřejnou volbou

-   Intenzita státních zásahů – spory; (neefektivnost st. zásahů = vládní selhání)

-   Příčiny vládních selhání:

- obtížnost předvídání důsledků (např. oblast daní)

- omezené informace a s tím související časové zpoždění

- omezené možnosti kontroly činnosti státní správy

- byrokratický imperativ (tendence k rozpínavosti státní správy)

- problém výběru vhodného řešení

- problém vlivu zájmových lobby na veřejné rozhodování

- politický vliv

- problematické zásahy do soukromého rozhodování, soukromého vlastnictví..

Teorie VF

- státní zásahy vyžadují finance

- zabezpečit potřebné finanční prostředky a zajistit efektivnost jejich použití je úkolem VF

- VF jedním z nástrojů hospodářské politiky státu

- teorie VF zkoumá: jak využívané finanční nástroje působí na individuální chování a rozhodování o alokaci a jak efektivní je využívání finančních nástrojů státních zásahů.

1.1 Příčiny tržního selhání a státních zásahů

I.          Mikroekonomické

a.      nedokonalá konkurence

-  tendence k monopolizaci trhu, vznik monopolu – monopolizace výroby vede k deformaci ceny (tzv. monopolní cena) » ztráta užitku pro spotřebitele, pro společnost

b.     nedostatek informací

-  výrobci a spotřebitelé nemají info dle kterých se rozhodují pro efektivní alokaci zdrojů » neefektivní alokace zdrojů, finanční ztráty, bankroty atd. – trh selhává při optimální alokaci zdrojů (neprodukuje potřebné statky v optimální struktuře, kvalitě, kvantitě – proto stát poskytuje info usnadňující orientaci na trhu, kontroluje zboží)

c.      existence přirozeného monopolu

-  = výroba je efektivně zajišťována jedním výrobcem (dělení objemu produkce mezi víc producentů je při stejné technologii nákladnější)

d.     existence veřejných statků (čistých a smíšených)

-  některé statky soukromý sektor nemůže zajistit » zajišťuje je úz. samospr. a centr.vláda » o produkci, spotřebě i ceně se rozhoduje mimo trh

e.      vznik vedlejších, nezamýšlených efektů (externalit) netržním mechanismem

-  přenášení užitku/škody na jiné subjekty mimo trh » stát se snaží předcházet neg. externalitám (stát. zásahy), př. v podobě norem, zákazů a sankcí

II.        Makroekonomické

a.      nedostatečné využívání zdrojů

b.     nedostatečné využívání lidského kapitálu

-  je třeba zabezpečit rovnováhu makroekonomických veličin (hosp. růst, zaměstnanost, stabilitu cen)

-  nepřetržitý růst veřejného sektoru – vytváří nová pracovní místa, zaměstnává významnou část obyv.

-  růst produktivity v prim. a sek. sektoru » lidé uvolňováni do terciéru

III.     Mimoekonomické

a.      potřeba zmírnit nerovnosti mezi subjekty (ke kterým vede trh)

-  tržní systém vede k rozdělování bohatství – „nespravedlnost“ » voliči hlasují PRO státní zásahy ke zmírnění, větší spravedlnost při rozdělování (soc. dávky, podpory) – často neúspěchy v podobě vládních selhání

b.     potřeba zvyšovat kvalitu lidského potenciálu (vzdělání, kvalifikace, zkvalitnění života)

c.      nutnost brát ohled na ŽP

1. 2 Tržní mechanismus a státní zásahy

-      Státní zásahy spojeny s netržními činnostmi státu:

-      Zaměřují se na předcházení a likvidaci důsledků tržního selhání v ekonomice

-      Definice: netržní činnosti produkce statků a služeb, jejichž prodej kryje alespoň 50% nákladů a jejichž schodek je financován státními prostředky. Tzn. financování části nákladů z prostředků rozpočtové soustavy.

1.2.3 Dělení netržních činností:

-  zaměření na předcházení/likvidaci důsledků tržního selhání

-  1. LEGISLATIVNÍ – tvorba nařízení, zákonů už v historii; dnes tvorba právního prostředí pro tržní mechanismus, přijetí Ústavy; úzce souvisí s ostatními netržními činnostmi

-  2. ALOKAČNÍ – snaha o efektivní alokaci fin. prostředků (dostupných zdrojů) už v historii, pomáhá tomu decentralizace na úz. samospr.; efektivně alokovat fin. Prostředky, které stát soustředí v rozpočtu, na zabezpečení statků, při jejichž produkci tržní systém selhává. Ke zvýšení alokační činnosti vedla její částečná decentralizace na územní samosprávualokační činnosti jsou důsledkem mikroekon. příčin tržního selhání, a důsledek alokačních činností je smíšená ekonomika a existence veřejného sektoru

-  3. REDISTRIBUČNÍ – zabezpečení redistribuce příjmů mezi subjekty, s cílem větší spravedlnosti rozdělování; redistribuční činnosti jsou důsledkem mimoek. příčin tržního selhání; otázka do jaké míry přerozdělovat, aby nenastaly nové nerovnosti a neefektivnost

-  4. REGULAČNÍ – př. regulace podnikání, prac. trhu, souvisí se stabil. činnostmi

-  5. STABILIZAČNÍ – nejmladší; důsledek makroek. příčin trž. selhání, snaha o makroek. regulaci (ovlivnit výrobu i spotřebu s cílem dosažení hosp. stability, nestabilita vede k neefektivnosti)

-  výsledek státních zásahu do ek. je existence veř. sektoru (vedle privátního sektoru) » smíšená ekon.

1.2.1. Uspořádání státu

Ekonomická teorie rozlišuje 4 typy států (dle vztahu stát-občan):

-   Stát- suverén

-   Stát- republika

-   Stát- třídy

-   Stát- konglomerát

-   Formy realizace státní moci: demokratický (stát reprezentován voleným parlamentem + ústřední vládou + org. st. spr. + úz. samospr. - v jednotlivých zemích postavení nestátního subjektu a veřejnoprávní korporace) a nedemokratický systém. (pozn. část st. spr. decentralizována na místní úroveň – decentralizované org.st.spr. – dekoncentráty)

-   Územní organizační struktura státu (forma uspoř. státu): unitární (1 ústř. vláda + lokální vlády územní samosprávy) a federální uspořádání (federativní vláda + republikové vlády)

-   Územní samospráva může mít různé stupně. Základní stupeň= obce (města)

1.2.2. Veřejná vláda a veřejná správa

-   Veř. vláda je vrcholný orgán výkonné moci, do které náleží i veřejná správa.

-   Úkol veřejné vlády: politické vedení veřejné správy a organizování jejích činností

Úrovně veřejné vlády:

-   Federální vláda (Československo)

-   Státní či republiková (v jednotlivých státech federace)

-   Místní vláda (na úrovni územní samosprávy) (od roku 1990 v ČR reforma veřejné správy- součástí i reforma územní samosprávy: obce jako základní územní samosprávné celky a kraje jako vyšší územní samosprávné celky)

-   Nadnárodní vláda (seskupování do nadnárodních ekonomických celků;EU)

-   Rozhodující rozhodovací pravomoci mají v demokratických zemích se zastupitelskou demokracií volené orgány. Rozhodování založeno na nepřímé volbě, využití většinového pravidla při rozhodování.

-   Každá vládní úroveň, každý článek územní samosprávy hospodaří podle svého rozpočtu.

Veřejná správa:

-   Souhrn záměrných činností a úkolů zabezpečovaných na jednotlivých vládních úrovních ve veřejném zájmu

-   Souhrn institucí, které tuto činnost vykonávají přímo nebo zprostředkovaně. Státní instituce vykonávají veřejnou správu přímo, ostatní odvozeně. To je institucionální pojetí.

-   VSpr je jeden ze subjektů politiky: pravomoci a odpovědnost vymezeny zákonem.

-   Významné postavení má státní správa: orgány se všeobecnou působností (vláda), specializovanou působností (ministerstva), ostatní správní úřady na decentralizované úrovni, místní případně regionální správy.

-   Územní samospráva = forma veřejné vlády a veřejné správy, spravování území menšího než stát

-   proces DECENTRALIZACE (delegování pravomocí a výkonu administrativy na úz.sam.) a DEKONCENTRACE (přiblížení státní správy k občanům v rámci přenesené působnosti, na nižší celky – přenesení kontroly veř.spr. na občany – občané se podílí na veř. záležitostech)

-   stát:

o   vymezuje zákony pro postavení, organizaci a úkoly všech stupňů úz.samospr.

o   vykonává právní dozor nad činností úz.samospr. (plnění povinností, zákonnost)

o   spolupracuje s úz. samospr. (poskytuje odbornou a metodickou pomoc)

o   poskytuje úz. samosp. fin. prostředky (ze st. rozpočtu a mimorozpočtových fondů)

1.3 Veřejný sektor ve smíšené ekonomice

-   Poslání: předcházet důsledkům tržního selhání a řešit důsledky selhání trhu v eko růstu a sociálním rozvoji

Úkol VSekt:

-   zajistit potřebné veřejné statky (efektivně alokovat finanční prostředky - Základní metoda dosažení efektivní alokace zdrojů= využití hlasovacích lístků.)

-   Vytvářet podmínky pro fungování soukromého sektoru (budování infrastruktury, právního systému)

Existence VS (neziskový) a SS (ziskový)=vzájemně prospěšné soužití ve smíšené ekonomice. Selhává- li jeden, nastupuje druhý

1.3.1. Statky a jejich třídění, veřejné státky, externality

-      statky = předměty sloužící k uspokojování lid. potřeb

-      dělení podle původu:

§  VOLNÉ – bez omezení volně v přírodě dostupné, nulová cena, př. vzduch v přírodě

§  EKONOMICKÉ – produkt lid. činnosti, platí se za ně, označují se výrobky či zboží

-      volný statek se může stát ekonomickým, př. pitná voda v lahvích

-      dělení ek. statků - hlediska:

o   spotřeby:

§  SPOTŘEBNÍ statky – slouží přímo ke spotřebě

§  KAPITÁLOVÉ statky – používají se k další výrobě

o   vzájemného vztahu

§  SUBSTITUTY – mají podobné vlastnosti, uspokojí tytéž potřeby

§  KOMPLEMENTY – statky, které se doplňují

o   institucionálního hlediska – jaká instituce rozhoduje o statcích

§  ČISTÉ TRŽNÍ STATKY – nabytí koupí na trhu, prodejní cena je sjednávána na trhu vlivem nabídka-poptávka tzn. bez státního zásahu

§  ČISTÉ NETRŽNÍ STATKY – neprochází trhem, nemají svobodně stanovenou cenu, ale administrativně stanovenou, o produkci rozhoduje stát, resp. vláda, úz.samospráva

§  POLOTRŽNÍ STATKY (=nečisté tržní statky) – prochází trhem, ale cena je stanovena opatřením státu (je pod kontrolou státu, úz.sam.) – tzv. uživatelský poplatek

o   místa a způsobu rozhodování o statcích a jejich financování (jak se rozhoduje o produkci, spotřebě statků, fin. alokaci atd.)

§  SOUKROMÉ – o všem rozhoduje soukr. subjekty (producenti, spotřebitelé), rozhodování je individuální dle indiv. potřeb, fin, možností a užitku, řídí se maximalizací užitku

§  VEŘEJNÉ – rozhoduje se veřejnou volbou v daném společenství ptž tržní mechanismus selhává, občané společenství je kolektivně spotřebovávají, jsou určovány politickými hlasy, zabezpečovány státem, na financování jsou určeny peníze z veř. rozpočtů !! produkce veř.st. zvýhodňuje určité skupiny obyvatel a souvisí s problémem nespravedlivého rozdělování

o   ekonomické – vychází z hlediska spotřeby a vzáj. vztahů individuálních uspokojení

§  ČISTÉ SOUKROMÉ STATKY – o všem rozhodují jednotlivci, spotřeba je dělitelná, soutěž na trhu, užitek je individuální

§  ČISTÉ KOLEKTIVNÍ STATKY = statky, které jsou ve funkci užitku všech spotřebitelů; jejich spotřeba je

1) nedělitelná (nelze určit podíl na jednotlivce » nelze ocenit spotřebu uživ.popl., náklady jsou fixní, mezní náklady pro každého dalšího spotř. jsou 0, u produkce ale nejsou 0!, kvalita je také nedělitelná a

2) spotřeba jedním člověkem neubírá možnost spotřeby jinému (nelze vyloučit jednotlivce ze spotřeby, není soutěž mezi spotř., jde o kolektivní statky s automatickou spotřebou – často o tom nevíme, př. veř. osvětlení)

§  SMÍŠENÉ  KOLEKTIVNÍ STATKY

1) jejich spotřeba je dělitelná mezi jednotlivce, lze určit podíl na spotřebě, lze ocenit a stanovit uživ.popl., lze vyloučit jednotlivce ze spotřeby nechce-li platit (aniž je nutné na to vynaložit neúměrné náklady – tzv. transakční N), problém „černých pasažérů“; převážně financováno z daň. výnosu

2) kvalita je mezi jednotlivce nedělitelná, př. vzdělání – stejné pro všechny žáky

3) spotřeba může být fakultativní (= dle indiv. preferencí; př. MHD, kultura, nadstandard v nemocnici) nebo přikázaná státem (příkazový státem, dáno zákonem; pokud stát přikáže i spotřebu = upřednostněné veř. statky (preferované) = př. základní vzdělání)

o   geografické (je využíváno u veř.statků)

§  NÁRODNÍ – využívá obyvatelstvo celého státu

§  REGIONÁLNÍ – jen obyvatelstvo regionu

§  LOKÁLNÍ – obyvatelé lokality, př. obce, sdružení obcí

-      str. 34 – graf transakčních nákladů

-      tzv. hraniční statky nelze přesně zařadit

-      často jev přetížení (= snížení kvality kvůli velkému zájmu, př. dálnice) » stát podnikne vyloučení nadbytečného spotřebitele: přídělovým systémem, nebo cenovým mechanismem (stanovení modif. ceny = poplatek za jednotku spotřeby)

-      uživatelský poplatek – v zájmu uspokojení potřeb obyvatel, tzn. ne za ziskem » neziskový princip; schvalováno veř. volbou

o   může pokrýt různou část nákladů – dotace z veř. rozpočtu toho, kdo ho zajišťuje

o   pokryje 100% nákladů – pro soc. slabší adresná dotace, spravedlivé, efektivnější

o   ekonomicky nutné náklady a zisk – uživ. popl. je stanoven diferencovaně (př. neziskový princip pro občany, ziskový princip pro podnikatele, firmy atd.)

-      ESTERNALITY – ext. = přímá vazba mezi funkcemi užitku nebo produkčními funkcemi ek. subjektů; je výsledek aktivity s důsledkem nezamýšleného vnějšího efektu, dojde k přenosu užitku nebo újmy mimo trh

o   spotřební – nezamýšlený přenos užitku/újmy ze spotřeby statku na jiný subjekt

o   produkční – nezamýšlený přenos užitku/újmy při produkci statku jiným podnikům – „technologické externality“

o   pozitivní – aktivita subj. A vyvolá externí užitek pro subjekty mimo trh

o   negativní – aktivita subj. A vyvolá škodu či externí náklad jinému subj. a nepřispěje na újmu

o   reciproční – subjekty si způsobí vzájemný prospěch, za který si neplatí (př. sadař-včelař)

-         str. 38 schéma třídění ekonomických statků

1.3.2. Způsoby zabezpečování veřejných statků

-  při způsobu zajišťování je třeba zvažovat hospodárnost při vynakládání fin. prostředků a užitek občanů (má se zabezpečit to, o co mají lidé zájem protože na to platí daně)

-  přenos zajištění ze st.spr. na úz.samosp. = decentralizace (souvisí s prohlubováním demokracie a decentralizací alokační funkce veř. financí)

-  zajišťování veř. statků:

§  ve veř. sektoru – prostřednictvím NO

§  veř. zakázkou v soukromém sektoru

§  participací soukr. a veř. sektoru (společenství, partnerství)

-  je třeba hledat alternativní řešení zajištění

-  Poptávka po veřejném statku často tažena nabídkou veřejného statku (vnucení občanovi). Vytvořit konkurenční prostředí pro zabezpečování veřejných statků uvnitř veřejného sektoru

-  Teoretický základ = teorie fiskálního federalismu

1.3.3. Veřejný sektor a produkce veřejných statků

-   veř. sektor ve smíšené ekonomice:

o   zabezpečuje veř. statky pro obyvatele mimo trh na neziskovém principu

o   o produkci veř.st. se rozhoduje veř.volbou, ne na trhu, stejně tak o ceně, tzv. uživatelském poplatku

o   je financován z prostředků rozpočtové soustavy, hl. veř. rozpočtů (z daň. výnosů)

o   je řízen veř.spr. (st. spr. a úz. samospr.)

o   podléhá veř. kontrole (kontr. org., obč.kontr.)

-   Jaké množství statků má společnost vyprodukovat ve smíšené ekonomice? Znázornění křivkou produkčních možností (s.42, znázorňuje různá množství soukromých a veřejných statků, které lze vyrobit) čím víc veř.st. chce stát vyrobit, tím méně musí být vyrobeno statků privátních

-   veř. sektor se dá strukturovat podle:

o   resortů – specifika činností; nejčastější členění;

o   institucí – NO zabezpečujících činnosti veř.sektoru (OSS, p.o., o.p.s.)

o   procesů apod.

-   NO – zisk musí použít pro financování účelů, pro které byly zřízeny, nezisk. veř.prosp. činnosti, ztráta z rezerv

-   činnost veř. sektoru ovlivňuje veř. (hospodářská) politika … veř. pol. stanobuje fce veř. sektoru, úkoly, priority, nástroje dosažení cílů (normy, standardy, osnovy)

-   fce veř.sektoru: ekonomické, sociální, politické

-   vliv dílčích politik, př. dopravní, bezpečnostní, sociální atd.

1.3.4. Velikost VS

-      stále roste

-      srovnání vývoje: VVS/HDP*100 (veřejné výdaje na veřejný sektor/HDP) – dnes kolem 45%

-      faktory ovlivňující velikost a strukturu veř. sektoru:

o   ekonomické – fáze ek. rozvoje, výkonnost ek., bariéry výkonnosti, bariéry spotřeby (čím líp funguje trh, tím výkonnější je ekonomika, tím víc se vybere na daních do rozpočtu, tím víc se může přerozdělit do veř. sektoru)

o   historické a geopolitické – tradice, princip solidarity a rovnosti, tvrdší přírodní podmínky (NOR: výhody), obrana země při ohrožení

o   demografické – růst populace, změny v soc., věkové str. (růst populace = růst veř.sektoru)

o   kulturně náboženské – charitativní charakter soc. podpory a pomoci

o   politické – hl. bod pol. (volebního) programu

1.3.5. Efektivnost VS

-  efektivnost = z dostupných zdrojů získáme max. množství statků a max. užitek

-  Zvýšení výdajů na financování VS zpravidla vyžaduje změny v daňové soustavě, tendence k maximalizaci vstupů a minimalizaci výstupů.

-   

-  graf (str. 46) Hranice užitkových možností – znázorňuje užitek dvou spotřebitelů

-  tzv. Paretovská efektivnost = ekonomické uspořádání, rozhodnutí atd. je efektivní nemůže-li nastat změna, která by způsobila, že jeden subjekt získá zatímco jiný ztratí (aspoň jednomu jedinci užitek roste a ostatním zůstává nezměněn) … požadavky Par.ef.:

o hospodárnost při alokaci fin. prostř. na veř. statky produkované ve veř. sektoru

o individuální užitek (každý jedinec má pocit užitku, uspokojení)

o kolektivní užitek je individualistický (souhrn indiv. užitků občanů)

-  Optimální řešení: již není možné zvýšit užitek kteréhokoli jedince, aniž by se snížil užitek ostatních subjektů

-  efektivnost veř. sektoru – vztah vstupů a výstupů » tendence k neefektivnosti, ptž není zisk (produkty nejsou za tržní cenu, ale za uživatelský poplatek, přitom vstupy se nakupují za tržní ceny… užitek občanů je nekvantifikovatelný

-  ve veř. sektoru:

o zisk není často kritérium úspěšnosti

o objektivní potřeby se obtížně definují

o efektivnost vložených prostředků je těžko měřitelná, vyjádřitelná v penězích

o projevuje se přirozená tendence k neefektivnosti (chybí intenzivní tlak na pokles nákladů)

o snahou výk. org. je maximalizovat svůj užitek – administr. pracovníci chtějí udržet svůj úřad » prosazují maximalizaci svého rozpočtu (X-neefektivnost)

o nejsou normy pro určité druhy výdajů

o příčina neefektivnosti bývá neprofesionální rozhodování o alokaci zdrojů

-   pro objektivizaci veř. výdajů se využívá:

o komparativní metody – prostorová (př. mezi státy, obcemi) a časová (delší ČŘ); nutno zvolit vhodné porovnávané ukazatele (nejčastěji finanční, naturální, nákladové)

o normy, normativy, limity vycházející z kalkulace nákladů na jednotku výkonu ve veř. sektoru (při kalkulaci – metoda historická (výsledky min. hosp. obd.) a metoda nulového základu kalkulace všech nákl. položek  za daných podmínek))

o standardy = hodnoty umožňující sledovat výkony v určité oblasti (př. vybavení škol)

o výkony, normy a standardy – vychází ze stanovených relací výnos-náklad (počet studentů/šk.rok, počet studentů/počet učitelů – vztáhnout k jiné veličině)

o hodnocení občanů – nejsnazší v obcích

o komplexní audit

o pozn. Benchmarking: metoda porovnávání nákladovosti služeb, kvality služeb…(interní, konkurenční, finanční, strategický, funkční)

-  pozor na časovou srovnatelnost variant

Veřejné finance a jejich funkce (kap. 2.3)

-   Zlaté pravidlo vyrovnanosti státního rozpočtu (v minulosti- schodek se připouštěl jen ve výjimečných situacích- období válek…)

-   Vymezena alokační fce státních financí, Redistribuční fce VF a úloha st. rozpočtu v přerozdělovacích vztazích.

-   instit. pojetí VF – jak instituce rozpočtové soustavy využívají jednotl nástroje k ovlivňování chování a rozhodování jednotlivců, domácností, podniků a jiných subjektů

Pojetí VF

-   VF se zabývají tím, jak získat potřebné finanční porstředky a efektivně je použít

-   Pojetí vztahové: VF jsou vztahy tvorby, rozdělení a užití peněžních fondů – využití principů: nenávratnosti, neekvivalentnosti (není přímá vazba mezi příjmy a výdaji), nedobrovolnosti (vztahy podloženy legislativou)

Funkce VF

a/ alokační (nutnost zabezpečit veř.st. v důsledku selhání trhu – zajištění efektivní alokace fin. prostř.

b/ redistribuční. - Cíl dosažení větší rovnosti mezi jedinci, zmírnit nerovnosti. Zajištění redistribuce: 1) nepřímo (prostřednictvím progres. daní, př. majetkových), 2) vyšším zdaněním některého zboží  (hl. pro vyšší vrstvy), či dotováním ceny zboží (pro nižší vrstvy), 3) přímo prostřednictvím peněžních transferů (dotace, přídavky na děti)

c/ stabilizační - cíl: Stabilizace ekonomiky (makroek. veličin). Na straně příjmů státního rozpočtu vyžadovány progresivní důchodové daně, na straně výdajů pak výdaje na nákup zboží a služeb.

Reforma VF v ČR:

-   Cíle: snížit míru zásahů do ekonomiky, posílit adresnost sociálního systému, zvýšit efektivnost výdajů, snížit mandatorní výdaje.

2.     Veřejné rozhodování o netržních činnostech státu a územní samosprávy a způsobu jejich financování

státní zásahy a aktivity předmětem veř. rozhodování – tím se zabývá teorie veř. volby

Veřejnou volbou se rozhoduje o:

-   státních alokačních netržních činnostech ve smíšené ekonomice a o jejich financování.

-   státních redistribučních netržních činnostech (míra a nástroje přerozdělování)

-   intenzitě stát. zásahů pro dosažení stability

-   o využití nástrojů VF ve stabilizačním procesu

-   o zákonech. atd.

2.1 Veřejná volba

-   Zkoumá zákonitosti politického systému rozhodování

-   Rozhodování:

o   přímé ( přímo občané, referendum)

o   nepřímé (zastupitelská demokracie, volení zástupci)

§  poměrné zastoupení (+ i malé pol. str., - i extrémist. strany, tvorby koalic, problémy uspět pro nezávislé, zvyšuje se vliv aparátu pol. stran)

§  většinové zastoupení (podporuje vznik velkých stran, omezuje vliv extrém. stran, snazší prosazení většinové vlády, vyšší akceschopnost rozhodování).

-   Klíčový problém nepřímého rozhodování = agregace mnoha rozdílných názorů do jednoho rozhodnutí

-   Nepřímou volbou se rozhoduje o peněžních fondech v rozpočtové soustavě, o jejich objemu struktuře. O státním rozpočtu, konstrukci daní, o veřejných výdajích

-   Kolektivní rozhodnutí mohou být: škodlivá (lidé si pohorší), redistribuční (redistribuce důchodů mezi příjmovými skupinami), efektivní (nikdo si nepohorší).

-   Pravidla rozhodování stanovit: rozdělení hlasů, podle čeho se rozhoduje o vítězném hlasu.

-   Individuální preference se musí transformovat do jednoho kolektivního rozhodnutí.

2.1.1. Jednomyslná shoda

= konsensus, každý souhlasí s kolektivním rozhodnutím (využití při ochraně práv menšin)

- Zdlouhavá a často neefektivní (dosažení shody s časovým zpožděním může znamenat snížení efektivnosti)

2.1.2.Většinové pravidlo

-   Absolutní - prosté většiny (polovina plus jeden)

-   Kvalifikované většiny (větší než absolutní většina – 2/3 nebo 3/5)

-   Relativní většiny (vítězí návrh s nejvíce hlasy)

-   Většinové pravidlo je v demokratických společnostech základním pravidlem veřejného rozhodování, i když nezaručuje paretovské zlepšení.

-   Arrowův teorém nemožnosti: Neexistuje politický mechanismus mimo diktaturu, který by bez omezování preferencí voličů efektivně řešil problémy kolektivního rozhodování a který by zaručil, že většinové hlasování bude konsistentní a optimální. Neexistuje žádná hlasovací metoda na principu většinového pravidla, která zaručuje efektivnost, respektuje individuální preference a nezávisí na jednacím pořádku, a to při vícevrcholové struktuře preferencí.

-   Loqrolling: politické smlouvání (zákulisní jednání rozhodovatelů)

-   I další pravidla hlasování ve veřejné volbě: pluralitní hlasování (volič řadí své varianty podle svých preferencí, volby variant se sčítají, vyhrává varianta s nejmenším počtem bodů-odvozené od pořadí preferencí)

-   Hlasování podle počtu získaných bodů: mám tolik bodů, kolik je variant. Přiděluju body podle preferencí. Zvítězí ta s největším počtem bodů.

-   Eko trh v kolektivním rozhodování je nahrazen trhem politickým - účastníci:

o   voliči – spotřebitelé veř.statků a daň. poplatníci (volič medián = 1 z ½ + 1 hlas, rozděluje lichý soubor do 2 stejných podsouborů; nazýván „pozičním diktátorem“ – podle toho z jaké sociální vrstvy pochází)

o   politikové – zvolení zástupci (cíl i pol. přežití a maximalizace vol. preferencí, politický hospodářský cyklus-prosazování programů s krátkou dobou návratnosti-reakce na požadavky voličů)

o   nátlakové skupiny (lobby, snaha ovlivnit rozhodování )

o   byrokraté (realizují rozhodnutí volených orgánů v praxi)

-   S veřejným rozhodováním spjata veřejná a občanská kontrola (finanční kontrola, účetní audit, výkonnostní audit, občanská kontrola)

2.2. Veřejné rozhodování o veřejných statcích a způsobu jejich financování

-   existece veř. statků si vynucuje veř. rozhodování – důležité zabezpečovat veř. st. užitečné a preferované

-   Rozhodování o struktuře, kvantitě a kvalitě veřejných statků, o způsobu jejich zabezpečování a financování nákladů na jejich produkci.

-   Využít finanční prostředky maximálně hospodárně, objem dostupných zdrojů financování je vždy omezený.

-   Snaha o rozhodnutí paretoefektivní (v praxi často problém)

-   o ceně se nerozhoduje na trhu, ale politickým vyjednáváním a kolektivním vyjednáváním

-   E. Lindahl: návrh jak napodobit co nejvíce fungování tržního mechanismu ve veřejném sektoru a určit efektivní úroveň veřejné volby.

-   Individuální daňová cena se u každého spotřebitele veřejných statků rovná jeho mezní míře substituce.

3.     Rozpočtová soustava

soustava veř. rozp., mimorozp. fondy (v ČR státní fondy)

rozhodování o optimálním přiřazení příjmů a financování výdajů

3.1 Fiskální doktrína novověku (historie)

-dříve šlo o rozpočet panovníka » pak státní rozpočet kvůli oddělení financí panovníka od státních

- fyziokraté – stát má pouze úlohu podpory přirozeného řádu soukr. Vlastnictví, ne zásahy do hospodářství

- merkantilisté – 17. a 18.st potřeba aktivního státního zásahu na podporu průmyslu a obchodu – neosvědčilo se

- klasická politická ekonomie – neviditelná ruka trhu, daně považovány za zbytečné

- fiskální doktrína – zlaté pravidlo vyrovnanosti státního rozpočtu (schodek jen výjimečně)

-19., 20. století vznik ucelené teorie – vymezení alokační fce (př. budování infrastruktury » analýza efektivnosti), redistribuční fce (přerozdělovací vztahy – důraz na soc.pol. cíle) » (zákon rostoucí státní aktivity-Wagner), rozvoj teorie sociálního zabezpečení

- neoklasická teorie – teorie mezního užitku, ekonomie blahobytu (normativní analýza ekon. systémů), další fce stabilizační

- fiskální politika – stabilizace ekonomiky

- zač. 20. stol – rozvoj teorie zdůvodňující zásahy státu do hosp., stabilizační fce, úloha st. rozp.

- 30. léta – teorie cyklicky vyrovnaného st. rozp. – jako nástroj stabilizace; progresivní důchodové daně jako stabilizátor » zdůvodnění stabilizační (fiskální) politiky státu a její účinnosti

teorie kompenzační úlohy st. rozp.  (deficitem st. rozp. má stát kompenzovat tendence k depresi – oživení ekon.

- krize v 70.letech 20.stol. – hosp. probl., vládní selhání » chronická deficitnost státního rozpočtu a nárůst veřejného dluhu (kritika stabilizační politiky monetaristy-př. Friedmanem) »

» nutná koordinace nástrojů stabil.pol. a monetár.pol.

3.2 Rozpočtová soustava- soustava peněžních fondů

- Rozp. soustava = veř.rozp. + pen. fondy tvořené na principu nenávratnosti, neekvivalence a nedobrovolnosti

- soustava peněžních fondů (nejdůl. jsou veř. rozp.), rozpočtových vztahů (uvnitř soustavy), orgánů a institucí (MF ČR, FÚ),

- do rozp.soust. patří: soustava veřejných rozpočtů (st.rozp. a decentr.rozp.úz.sam.), soustava mimorozpočtových fondů (mimorozpočtové parafiskální fondy a státní fondy), rozpočty veřejnoprávních neziskových org.

3.2.1 Soustava veřejných rozpočtů – nejdůl. část rozp. soustavy

·       Nadnárodní rozpočet (př. EU)

·       Ústřední rozpočet v zemi (st.rozp.)

·       Rozpočty územní samosprávy (14 krajů)

·       Rozpočty veřejných podniků a veřejnoprávních neziskových org. ve veřejném sektoru (OSS, p.o.)

3.2.2 Pojetí, fce, struktura VeřRozp.

- důležitý nástroj každé úrovně veřejné vlády – lze ho chápat jako:

·       Nástroj financování potřeb jednotlivých org. a institucí zřízených pro zabezpečování veřejných statků a transferů, jež mají zprostředkovávat (institucionální pojetí rozpočtu – snižování alokační efektivnosti)

·       Nástroj financování cíleně naprogramovaných potřeb (pojetí řízeného výdajového rozpočtu – musí být provázán s rozpočtovou prognózou)

Fce VeřRozp

·       Alokační (decentralizována na úz.samospr.)

·       Redistribuční (doménou st.rozpočtu)

·       Stabilizační (hl. st.rozp. ale začíná decentr.)

VR – je současně: 1) peněžní fond, 2) bilance, 3)finanční plán (u stát rozpočtu schvalován zákonem), 4)nástroj řízení a veřejné politiky

Ad1) peněžní fond

- Pojetí veřejného rozpočtu jako peněžního fondu vychází ze stavového pojetí, kdy nás zajímá objem finančních prostředků soustředěných v příslušném rozpočtu a rozpočtovém období a vychází též z charakteru peněžních vztahů (již zmiňovaný princip nenávratnosti, neekvivalence a nedobrovolnosti)

Ad 2) bilance

-   Jako bilance je brán veřejný rozpočet z účetního hlediska.

-   Bilancuje běžné a kapitálové příjmy a výdaje.

-   Rozpočet musí být vždy vyrovnán, a když příjmy nestačí pokrýt výdaje, berou se peníze z rezerv či se emitují státní dluhopisy (návratné fin. dluhopisy).

-   Rozpočet tedy může být vyrovnaný, přebytkový (převod do rezerv, aktiv) a schodkový (vyrovnání z fin. rezerv).

-   Při bilancování se rozpočet rozpadá na běžnou a kapitálovou část.

-   V běžném rozpočtu se bilancuje únosnost veřejných výdajům mandatorní výdaje a účinnost fiskální funkce daní (já: bilancuje každoročně se opakující příjmy a výdaje; dlouhodobě by měl být vyrovnaný/přebytkový- příjmy(výše) by měly být omezením pro výdaje, ). Je-li dlouhodobě schodkový, musí se přehodnotit únosnost výše veřejných výdajů, zvl. pak mandatorních (hl. soc. transfery) a účinnost fiskální fce daní (daň. zatížení, vliv na daň. výnos, ztížení úniků, objektivizace výše uživat. poplatků apod.)

-   Kapitálový rozpočet bilancuje běžně se neopakující, spíše jednorázové příjmy a výdaje. Kapitálovými výdaji jsou financovány investice ve veřejném sektoru – je dovolen deficit v důsledku investic. (krátkodobý deficit se kryje vydáním státní pokladniční poukázky se splatností do 1roku, zákaz použití přímého bankovního úvěru X naopak u obce se deficit kryje úvěrem)

-   každý rozpočet je toková veličin – dochází k časovému nesouladu mezi tokem příjmů a tokem výdajů

-   nejsou-li na konci roku rezervy z min. let na krytí deficitu se použijí středně- nebo dlouhodobé návratné fin. prostředky (státní dluhopisy, komunální obligace, úvěr u úz.sam.)

-   cíl hosp.: keynes. pojatý cyklicky vyrovnaný rozpočet vč. dluhové služby

-   schodk. rozpočet si může ulevit převodem financování urč. části na mimorozp. fondy

-   účty veř. rozp. vede centr. banka (ČNB)

Ad 3) finanční plán

- Veřejný rozpočet je důležitý plán na rozpočtové období.

- U státního rozpočtu nabývá podoby zákona.

- Veřejné rozpočty se sestavují na jedno rozpočtové období, které je shodné pro celou soustavu a je základním finančním plánem. Většinou je toto období shodné s kalendářním rokem (i v ČR). rozpočet na 1 rozp.obd. je zákl.fin.plán

- Kromě konkrétního finančního plánu se sestavují střednědobé, případně i dlouhodobé rozpočtové prognózy na úrovni státu i územních samospráv. V těchto prognózách se plánují cílené potřeby (veř. statky, projekty, investice), zdroje financování investic, zdroje financování neinvestičních nákladů, zdroje financování veřejných zakázek, výše peněžních transferů a jejich financování, způsob zvýšení alokační efektivnosti a další. (rozpočtové plánování shora-dolů, zdola-nahoru, obojí).

- při plánování spory zda začít plánem V nebo plánem P (= omezit výdaje dle výše P)

- v ČR – bere se v úvahu vývoj P a V min. let, vývoj v současném roce » odhad plnění do konce roku, vliv inflace a změny př. v zákonech, daních atd. – indexová metoda rozpočtování

- Kvalita rozpočtu podle kvality odhadu: příjmů rozpočtu (hl. daňových výnosů, uživ. popl., správ. popl. dotace), výdajů rozpočtu (budoucí potřeby kapitálové i běžné; transfery, veř. statky, mandatorní výdaje), výdaje na nové potřeby (sociálně-ekonomický rozvoj) vývoj inflace, nejistoty (nečekané změny).Tvorba plánov. rezerv.

- liší se POKLADNÍ X ÚČETNÍ plnění rozpočtu: Pokladní plnění rozpočtu-děje se na účtech peněžního ústavu.

- Programový rozpočet – založen na položkovém třídění.

- Výkonově orientovaný rozpočet – vychází z prog.rozp. ale navíc definovat výstupy ve VeřSek.

- Řízený výdajový rozpočet - nový trend: vychází z poslání příslušné veřejné vlády a veřejné správy (stanovení cílového stavu), tvorby rozpočtové prognózy (členění na běžný a kapitálový rozpočet), využití zásady neúčelovosti mezi P a V (ušetřené lze použít v dalším rozp. obd.), nepropadávání finančních prostředků (nevyužitých dotací – motivuje k šetření) … jeho +: snaha motivovat k šetření, využití ušetřených prostředků, zjdenodušení procesu plánování a tím možnosti soustředit se na důležité úkoly

- tok výdajů (neinvestičních) bývá plynulý, ale tok daňových příjmů značně kolísá

Ad 4) nástroj veř. politiky

- U státního rozpočtu je nástrojem rozpočtové a stabilizační fiskální politiky státu, kdy stát záměrně využívá příjmy státního rozpočtu k ovlivňování hospodářského růstu a zaměstnanosti.

- U ostatních jsou rozpočty nástrojem realizace koncepce sociálního a ekonomického rozvoje daného území samosprávy a plnění jejích funkcí, nástrojem prosazování lokálních, resp. regionálních, zájmů a preferencí obyvatelstva daného území.

3.2.3. Mimorozpočtové fondy

-součást rozpočtových soustav ve většině zemí. Patří tam:

- státní mimorozpočtové fondy (SF životního prostředí, SF kultury, SF pro podporu a rozvoj české kinematografie, SF dopravní infrastruktury, SF rozvoje bydlení, SF pro zúrodnění půdy, Státní zemědělský intervenční fond),

- rozpočty zdravotních pojišťoven (fond zdr.poj.),

- fond sociálního zabezpečení (příspěvky na soc. zabezpečení),

- účelové fondy obcí, (př. fondy rezerv a rozvoje)

- svěřenecké fondy.

Tyto fondy jsou zpravidla součástí rozpočtové soustavy, protože jsou zřizovány podle zákona, hospodaří s veřejnými prostředky nebo mohou mít vztah k příslušnému veřejnému rozpočtu.

U mimorozpočtových fondů se uplatňuje zpravidla přísná účelovost (X veř.rozpočet). To může vést k situaci, že v některém účelovém fondu je přebytek finančních prostředků a v jiných naopak nedostatek. Výhodou hospodaření je, že nevyužité prostředky nepropadají, ale dají se použít v následujícím období, výhodou je pak i to, že investice se neodkládají (ohled na míru inflace). Zvláštním druhem mimorozpočtových fondů jsou privatizační fondy (v transformačních ekonomikách). Ty jsou nástrojem privatizace státního majetku (př. v ČR Fond národního majetku, Pozemkový fond). Dále jsou někdy vytvářeny různé účelové vládní agentury k realizaci některých cílů hospodářské politiky.

3.2.4.a) Rozpočtové zásady

1.              Zásada každoročního sestavování a schvalování rozpočtu (i mimorozpočtového fondu)

2.              Zásada reálnosti a pravdivosti rozpočtu – snaha zabránit zkreslování údajů v rozpočtu

3.              Zásada úplnosti a jednotnosti rozpočtu – využití závazné rozpočtové skladby

4.              Zásada dlouhodobé vyrovnanosti rozpočtu – příjmy veřej.rozpočtu by měly být jeho omezením

5.              Zásada efektivnosti, hospodárnosti a účinnosti při použití rozpočtových prostředků

6.              Zásada publicity rozpočtu (kontrola voličů-občanů)

3.2.4.b) Rozpočtová skladba (klasifikace) – třídění P a V veř. rozpočtů

- dle rozpočtové skladby-přehledné, jednotné a porovnatelné, systematické. (umožňuje analyzovat P a V)

- Příjmy a výdaje třídíme dle zásady jednotnosti a závaznosti (1),  dlouhodobé stability (2), srozumitelnosti (3) a kompatibility s mezinárodními účetními a statistickými standardy (4). U nás se nevztahuje na operace souvislé s podnikatelskou činností územní samosprávy a na příspěvkové organizace.

- Příjmy a výdaje třídí rozpočtová skladba jako tzv. peněžní operace s charakterem tzv. operací veřejných. Je založena na principu peněžních pohybů, připsání či odepsání prostředků na bankovním účtu s výjimkou operací pokladny, jež se promítnou až po zaúčtování.  Peněžní operace se vztahují k pokladnímu plnění rozpočtu, to je v současné době v ČR shodné s rokem kalendářním.

V ČR se využívá třídění:

·       Odpovědnostní neboli kapitolní – vyjadřuje odpovědnost správců kapitol za hospodaření se státními prostředky (pro obce a kraje nepovinné), institucionální pojetí

·       Druhové – umožňuje propojení na účetnictví. Je základem třídění a týká se všech peněžních operací a třídí je až na jednotlivé položky podle kritérií: inkaso X platba, nenávratná X návratná, běžná X kapitálová, domácí X zahraniční, povinná X dobrovolná, zohledňující rozpočtovou politiku X řízení likvidity. Druhové je základní třídění v rozpočtové skladbě. Máme tři základná okruhy: příjmy, výdaje a financování. U druhového třídění máme třídu, podseskupení složek, seskupení položek a jednotlivé položky, proto je velice přehledné a systematické.

·       Odvětvové – vychází z účelů, na které se vynakládají finanční prostředky. V ČR je šest skupin Zemědělství a lesní hospodářství, Průmyslová a ostatní odvětví hospodářství, Služby pro obyvatelstvo, Sociální věci politika zaměstnanosti, Bezpečnost státu a právní ochrana, Všeobecná veřejná správa a služby. Využívá třídění na skupiny, oddíly, pododdíly a paragrafy.

·       Konsolidační – prvkem rozpočtové skladby jsou tzv. záznamové jednotky. Umožňuje vyloučit duplicity na základě interních transferů mezi fondy.

Do výdajů nejsou zahrnovány – úmor jistiny úvěrů, převody finančních prostředků na vkladový účet na účelem dosažení úrokového výnosu, splátky dluhopisů, půjčky poskytované jiným subjektům za účelem řízení likvidity, nákup akcií a dluhopisů za účelem zhodnocení dočasně volných prostředků

3.2.4.c) Rozpočtový proces

Je zpravidla delší než rozpočtové období, přibližně 1,5-2 roky. Příprava MFČR. Zahrnuje tyto etapy:

·  Sestavení návrhu příslušného veřejného rozpočtu (ministerstvo financí u státního)

·  Projednání a schválení rozpočtu (formou zákona)

·  Plnění rozpočtu

·  Případné schvalování úprav během rozpočtového období

·  Kontrola plnění rozpočtu (průběžná, či následná)

3.3 Státní rozpočet – nejvýznamnější veřejný rozpočet (soustřeďuje největší část příjmů)

- nástroj hospodaření, financování netržních činností, nástroj stabiliz. politiky, přerozdělování části HDP

- plní fce alokační, redistribuční a stabilizační … st. rozp. je:

- centralizovaný peněžní fond (rozhodující část fin.prostř. rozp.soustavy), bilance státu (P, V, saldo, krytí dluhu, skrytý st. dluh – záruky státu za závazky subjektů), finanční plán – forma rozpočtového zákona (když se neschválí – rozpočtové provizorium, probíhá průběžná kontrola MF a po skončení rozpočtového období se sestavuje státní závěrečný účet, zdůvodnění odchylek ve stát rozpočtu (parlament poté rozhoduje o saldu), významný nástroj rozpočtové politiky (příjmy a výdaje se realizují na jednom clearingovém účtu), nástroj řízení

Výdaje a příjmy státního rozpočtu- viz další kapitoly

3.4 Rozpočtová soustava v ČR

- RS = soustava peněž. fondů a peněž. vztahů; upravují jí zákony o rozp. pravidlech; … do RS patří:

·  Soustava veřejných rozpočtů

o   Státní rozpočet (včetně Národního fondu)

o   Rozpočty obcí a měst včetně statutárních

o   Rozpočty krajů (od 2001)

o   Rozpočty příspěvkových organizací

o   Rozpočty organizačních složek státu, obcí či krajů

o   Rozpočty dobrovolných svazků obcí

·  Mimorozpočtové fondy

·  Státní fondy

·  Mimorozpočtové fondy měst a obcí (? fond rezerv a rozvoje a ostatní účelové fondy)

·  Mimorozpočtové fondy na úrovni krajů

Hospodaření uvnitř této soustavy upravují v ČR dva zákony o rozpočtových pravidlech, zákon č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech a zákon č. 250/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech územních rozpočtů.

3.4.1 Veřejné rozpočty

-cíle posílit příjmy rozpočtů měst a obcí (větší soběstačnost), stabilizovat tyto příjmy, vyrovnat dynamiku vývoje daňových příjmů, snížit prostorové rozdíly v daňovém výnosu

-od r. 2001 více užívání sdílené daně-daňový výnos se dělí mezi státní rozpočet a rozpočty obcí (podle počtu obyvatel, od r. 2002 i podle daně z příjmů fyzických osob ze závislé činnosti, kraje podle nákladů na org. složek a příspěvkových org.) ,u silniční daně mezi stát a Státní fond infrastruktury

- specifické postavení Národní fond - ve státním rozpočtu speciální účet- Operace státních finančních aktiv- jeho prostřednictvím čerpání peněz z EU (nutná národní finanční spoluúčast – princip adicionality)

?? 3.4.2 Mimorozp. fondy, státní fondy – vyjmenovat 7 SF + Národní fond ???

?? do rozp. soustavy patří i rozpočty zdr.poj. ??

Obce

Příjmy rozpočtu – největší jsou vlastní příjmy (z nich největší daňové – ale z toho místní poplatky zatím málo výnosné; dále nedaňové příjmy jejich výše a struktura je ovlivnitelná, př. z pronájmu majetku, z prodeje neinvestičního maj., uživatelské poplatky za veř. statky aj), dále ještě doplňkové příjmy z podnikání obce, dále dotace z rozp. soustavy (hl. st. rozp., tzv. nárokovatelné dotace dle schváleného rozpočtu), dále granty (nenárokovatelné dotace).

Výdaje rozpočtu – rozhodující skupina běžné výdaje (2/3 celk. výdajů obce), kapitálové(kryty i návrat.fin.prostř., nejč. úvěr, dál emise komun. obligací, půjčky z rozp.soust.); rozhodující jsou alokační výdaje (zabezpečení potřeb veř.sek., z toho část mandatorní- přodpady a údržba komunikací ), redistribuční nejsou objemově významné; na investice dostávají obce nenávratné účelové kapitálové dotace (ze st.rozp. a st.fondu)

hospodaření – přebytek v běžném rozpočtu, deficit v kapitálovém

Rozpočty krajů

územní rozpočty = r. měst a obcí, r. krajů,

- Díky decentralizaci a zvyšování pravomocí přenesených na územní samosprávu, výše dotací do jejich rozpočtů ze státního se zvyšuje a to přímo ze státního rozpočtu schváleného zákonem o státním rozpočtu na příslušný rok, dále dotace z rozpočtových kapitol (největší objem z ministerstva pro místní rozvoj) a z dotací z kapitoly Všeobecná pokladní správa státního rozpočtu spravovanou MF ČR a dále dotace ze státních fondů.

- Rozpočet obce a kraje obsahuje: příjmy a výdaje  se vztahem k činnosti samosprávy i výkonu přenesené působnosti, fin. vztahy k regionálnímu veřejnému sektoru, fin.vztahy k podnikatelským subjektům, fin.vztahy k rozpočtové soustavě (stát. rozpočtu, stát. fondům a dotacím), fin.vztahy mezi rozpočtem obce a kraje, fin. vztahy k ostatním obcím a podobně i mezi kraji, fin.prostř. ve formě krátkodobé návratné finanční pomoci, fin.vztahy k ostatním subjektům.

Financování krajů

-většinu financí ze státního rozpočtu a od roku 2002 i podíl na DPH ve výši 3,1% celostátního výnosu. Svěřené a krajské daně zatím nejsou určeny, výlučně plyne do rozpočtů krajů celý výnos daně z příjmů právnických osob z vlastního podnikání (plátcem této daně samotný kraj).

- Potřeby krajů jsou financovány především kombinací nenávratných zdrojů: daňové příjmy, nedaňové příjmy, kapitálové příjmy, dotace ze státního rozpočtu a dotace ze státních fondů.

- stabilita financování

- nikdy nebudou soběstačné – nezávislé na st. dotacích

- Příjmy rozpočtu kraje jsou zejména:

- nenávratné příjmy: z hospodaření s vl.majetkem, z vlastní hosp. činnosti, z hosp. činnosti zřizovatele kraje, z vlastní správní činnosti a z výkonu státní správy (správní poplatky a vybrané pokuty), sdílené daně, dotace ze stát. rozpočtu a ze stát. fondů, prostředky z Národního fondu, přijaté peněžní dary a příspěvky a další nenávratné příjmy.

- návratné příjmy (jen částečně): návratné úvěry či bezúročné fin. výpomoci ze stát. rozpočtu, jiného kraje, případně obce na území kraje.

Výdaje rozpočtu

·       Zabezpečení regionálních finančních statků (potřeby složek, faktury, provozní příspěvky)

·       Výkon státní správy

·       Činnost orgánů kraje v jeho přenesené působnosti

·       Opravy a údržba majetku ve vlastnictví kraje

·       Příspěvky na společnou činnost s ostatními subjekty

·       Dotace do rozpočtů obcí na území kraje

·       Pořízení hmotného a nehmotného majetku

·       Transfery neziskovým soukromoprávním nevládním organizacím, subjektům provádějícím veřejně prospěšné činnosti, podpory soukromého podnikání na území kraje

·       Placené úroky z úvěrů a půjček

·       Splátky úvěrů a závazků z emise vlastních dluhopisů

·       Sankční pokuty

·       Ostatní potřeby                                                   chybí st. rozpočet – str. 126 !!!

4.  VEŘEJNÉ VÝDAJE

-   VV jsou vztahy rozdělení a využití veřejných rozpočtů a mimorozpočtových fondů v rozp. soustavě¨

-   VV se financují netržní činnosti státu a úz.samospr., přes instituce zřízené státem a úz.sam.

-   Činnost zabezpečují zřízené instituce a organizace, VV jsou nástroj financování potřeb těchto institucí - instituce zabezpečují cílené veřejné projekty a veřejné výdajové programy (dále NNO, soukr. sektorem přes veř. zakázky) » nástroj zvýšení hospodárnosti a účinnosti projektů

-   Část HDP, která je spotřebována kolektivně na základě veřejné volby plánovat výdaje na delší než 1 rozpočtové období

-   Hlavní problémy: stanovení objemu, struktura, nalezení zdrojů, dynamika v 2. pol. 20.stol, efektivnost, posouzení důsledků

4.1  FUNKCE VEŘEJNÝCH VÝDAJŮ

i.  Alokační fce

-        Financování alokačních netržních činností státu

-        př. Výdaje za nákup zboží, služeb, výdaje na zabezpečení veřejných statků (veř. i soukr. sektor)

-        alok.V rostou, ale jejich podíl na VV však klesá či stagnuje (roste podíl redistr.V – transfery)

-        Zvýšení decentralizace (posledních 30 let se zvyšuje podíl alok.V vrozpočtech úz.sam. a zabezpečení veřejného sektoru (VS)

ii.  Redistribuční fce

-        Financování redistribučních činností státu

-        Nástroje redistribuce:

o   Výdaje státního rozpočtu  - peněžní transfery- vyrovnávají rozdíly, jsou projevem solidarity, mají charakter účel./neúčel. dotací, subvencí (přísně účelové), plošných či adresných dávek

o   Dotace v rámci rozpočtové soustavy, zejména dotace ze st. rozp. do rozpočtu obcí, objem dotací závisí na fiskálním federalismu

-        Formy dotací

o   Běžné (provozní, neinvestiční potřeby) – účelové (předem vymezený účel)/neúčelové

o   Kapitálové (investiční účelové dotace) – konkrétní investice, přísně zúčtovatelné

-        Hrazeny především ze státního rozpočtu, omezeně pak úz. Samosprávou

-        dotace mají umožnit poskytovat občanům určitý standard zákl. druhů veř. statků na území celého státu

-        tzv. záporné daně (graf str. 257)

iii.  Stabilizační fce

-        Financování stabilizačních regulačních netržních činností

-        Zabezpečení prostřednictvím stabilizačních výdajů stát. Rozpočtu s cílem ovlivňovat agregátní pohledávku (ovlivnění ekonomiky státem - např. hosp. růstu, míry zaměstnanosti)

Veřejné výdaje jsou nástrojem ovlivňování:

-        Rozsahu veřejného sektoru

-        Proporcí mezi VS a SS

-        Agregátní pohledávky

-        Ekonomického chování různých subjektů

Y = C+I+G+Nx (G vládní výdaje v plném rozsahu, C soukr. spotřeba, I soukr. investice … vládní výdaje ovlivňují agr. poptávku bezprostředně v celém objemu, peněžní transfery zprostředkovaně přes soukromou spotřebu C a soukromé investice I (neboť posunují rozpočtové omezení)

veřejné výdaje VV = vládní výdaje G + transfery Tr … vládní výdaje G = Cg+Ig (výdaje na spotřebu a výdaje na investice)

4.2  ČLENĚNÍ, STRUKTURA VEŘEJNÝCH VÝDAJŮ

-  závazné členění výdajů – dle rozpočtové skladby

-  časové hledisko

o   běžné výdaje – neinvestiční, provozní, na každoročně se opakující potřeby; často charakter tzv. nárokovaných mandatorních výdajů (= musí být zabezpečeny, dáno zákonem či smlouvami)

o   kapitálové výdaje – k financování dlouhodobých, investičních potřeb přesahujících jedno rozpočtové období; zpravidla jednorázové; jdou na:

§  konkrétní investice ve veřejném sektoru nebo

§  splácení investičního úvěru nebo půjček z emise střednědobých a dlouhodobých cenných papírů

-  běžné a kapitálové se dále dělí podle druhů výdajů

-  podle rozpočtové skladby se dále dělí na:

o   nenávratné – většina výd. v rozp. sous. nenávratných a neekvivalentních, udržovací činnosti úz.sam.

o   návratné – za urč. podmínek

§  návratné půjčky mezi peněžními fondy v rámci rozpočtové soustavy (př. bezúročná půjčka ze státního rozpočtu do rozpočtu obce)

§  výdaje související s finančním investováním (př. vklady na termínovaných účtech, nákup státních dluhopisů územní samosprávou atd.)

-  podle účelu, na který jsou poskytovány: př. školství, zdravotnictví = fční třídění výd. dle rozp. skladby » možné srovnávat strukturu

-  podle toho, z jakého peněžního fondu v rozp. soustavě jsou vynakládány:

o   výdaje veřejných rozpočtů – objemově největší; nejvýzn. jsou výdaje st. rozpočtu

o   výdaje mimorozpočtových fondů (pokud se využívají na jednotl. vládních úrovních)

-  z makroekonomického hlediska:

o   vládní výdaje G – na nákup zboží, služeb pro zabezpečené veř. statků (soukr./veř.sekt.)

o   peněžní transfery Tr – poskytované subjektům mimo rozp.soustř., zejm. obyvatelstvu; tendence nepřetržitě růst, nestojí proti nim žádná přímá protihodnota krom užitku lidí

-  růst redistribuční fce veř. výdajů ve 20.stol. » roste podíl peněžních transferů

-  Tr se využíají i mezi jednotl. články rozp. soustavy – uvnitř ní jde o fiskální federalismus (pojetí relativní fin. soběstačnosti nižších vládních úrovní a úz. samosp. a tedy i mírou přerozdělování

-  hledisko způsobů a důsledků alokace veř. výdajů:

o   alokační výdaje

o   redistribuční výdaje

o   stabilizační výdaje

-  hledisko vládních úrovní (z jakého veř. rozp. nebo mimorozp. fondu jdou peníze)

o   výdaje státního rozpočtu a státních (účelových) fondů  - dále se dělí podle státního uspořádání na veř. výdaje na federální vládní úrovni nebo státní vládní úrovni

o   výdaje rozpočtu úz.samospr. a mimorozp. fondů úz. samospr. – dále se dělí na výdaje vyšších článků úz.samospr. (kraje) a výdaje obcí jako zákl. článku úz. samospr.

-  objem a struktura výdajů na jednotl. úrovních je řešena tzv. kompetenčním zákonem

-  hledisko „plánovatelnosti“:

o   plánovatelné – nejdůlež., lze poměrně přesně naplánovat, nejv. část jsou nárokované výdaje (mandatorní) podložené zákonem (př. důchody, soc. dávky)

o   neplánovatelné – neplánované jsou sankční (pokuty za porušení rozp. kázně) / nahodilé (běžně se neopakují, př. živelné pohromy) »

-  » na krytí nečekaných událostí je nutno vytvořit rezervy pro krytí neplánovaných potřeb

-  členění na výdaje civilní a vojenské ustupuje

schéma členění veřejných výdajů (str. 186)

4.2.1 Struktura VV

-  měnila se v čase podle změn v ekonomické a sociální struktuře společnosti, úloze státu, stabilizační politice státu

-  Státní rozpočet- rostou transfery, klesají alokační výdaje, roste dluhová služba (splácení veřejného dluhu, typ nárokovaného výdaje)

-  Územní samospráva – naopak (rozhodující jsou alok.výdaje)

-  v posledních letech roste i podíl výdajů na splacení veř. dluhu = roste tzv. dluhová služba

-  v současnosti je podíl výdajů ústřední vlády na HDP v ČR kolem 33%

Ukazatel elasticity veřejných výdajů (E) – užíván pro srovnání dynamiky VV v čase

-        Změna VV ke změně HDP mezi obdobími (t, t+1)

E = [(VV_t+1 – VV _t) : VV _t ] : [(HDP _t+1 - HDP _t) : HDP _t]…mezní sklon: (VV₁-VV₀) : (HDP₁-HDP₀)

E>1 … veřejné výdaje rostou rychleji ne HDP – neudržitelné

E=1 … stejný vývoj VV a HDP

E<1 … VV rostou pomaleji než HDP

Ukazatele pro prostorové a časové srovnání objemu a struktury VV:

-        Celkové výdaje, dílčí výdaje

-        Absolutní výše výdajů, relativní podíl výdajů

-        Výdaje v běžných cenách, výdaje ve stálých cenách

-        Dlouhodobý vývoj výdajů,krátkodobý vývoj výdajů

4.3 VÝVOJ VV

- VV ve vyspělých zemích od konce 19. století prakticky nepřetržitě rostou

4.3.1 Teorie zdůvodňující růst VV

- Wagnerův zákon

- Teorie prahovýh efektů

- teorie stupňovitého růstu

- teorie státu blahobytu

Wagnerů zákon (přelom 19./20.stol.) - V praxi použito po WW1. Uznávána, dokazatelnost obtížná.

§  tzv. zákon rostoucích veřejných a státních aktivit jako důsledek spol. vývoje

§  zákon: podíl VV na národním důchodu roste s růstem důchodu na jednoho obyvatele, s hosp. rozvojem země (růstem produktu, produktivity práce)

§  rostoucí důchody umožňují změnu ve struktuře poptávky, ale také vybrat víc prostředků na daních, a z nich financovat státní aktivity (př. soc. oblast)

§  předpoklad elasticity >1 (VV rostou rychleji než HDP)

Teorie prahových efektů (A.T.Peacoc, J.Wiseman)(+ teorie posunového efektu) graf str. 191

§  založeno na maximálním možném daňovém zatížení (co společnost unese) a vlivu krizových jevů na VV (přír. katastrofy, války) » nárůst daní se lidem obhájí, oni to pochopí jako nutnost pro financování zvýšených VV » zvýší se práh zdanění (vývoj je skokový)

§  po skončení kriz, situace se ale daně nevrátí zpět – lidé si zvykli – financují se z toho civilní aktivity

Teorie stupňovitého růstu

§  založena na technolog. změnách

§  VV jsou ovlivněny průmysl. revolucí, vědecko-tech. i informační revolucí

§  technologie se používají ve veř. sektoru až se zpožděním, po soukr.sek.

§  Baumolův zákon – souvisí s rel. cen. efektem (roste produktivita v soukr. sektoru » rostou jim mzdy » veř. sektor chce vyrovnat mzdy i při nižší produktivitě)

Teorie státu blahobytu

§  vychází z teorie ekonomie blahobytu (A.C.Pigou)

§  vymezení fcí státu a přerozděl.fce: stát má zajistit všem občanům určitou životní úroveň, přebírá na sebe zodpovědnost za zabezpečení některých potřeb obyvatel, zajištění soc. jistot »

§  » rostou výdaje na soc. zabezpečení

§  základ zdůvodňování výše VV po WW2 (rostou soc. transfery, daňový výnos stagnuje – chronická deficitnost rozpočtů a růst veřejného dluhu)

-  veř.výd. rostou a mění se jejich struktura – faktory

o   roste produktivita práce, roste průměrný důchod, roste životní úroveň – ve všem roste úloha státu aby to zajistil, v investicích do lid. kapitálu a veř. investic, vliv soc. politiky a zmírňování nejistot

o   situace na trhu práce (vývoj nezam., struktura nezaměstnaných) » výdaje na podpory v nezam.

o   demografické faktory (růst počtu obyv.,věk, populační exploze, pokles porodnosti, stárnutí obyvatel » vliv na školství, důchody, mobilitu obyv.)

o   urbanizace – migrační vlny lidí do měst » vyšší výdaje na infrastr.» přetížení v uspokojování veřejných statků pro občany (př. nedostatek bytů atd.)

o   tech. a technolog. pokrok » růst cen vstupů do veř. sektoru (dokonalejší vybavení nemocnic atd.)

o   inflace » růst cen vstupů do veř. sektoru a potřeba valorizace veř. výdajů podle míry inflace (důchodů, soc. dávek) aby se zachovala jejich reálná úroveň

o   rozpočtové omezení (možnost zvyšovat daňový výnos a schopnost výběru daní)

o   demonstrační efekt – snaha vyrovnat se sousedním zemím (podpora EU)

o   vliv elasticity poptávky po veř. statcích a privátních statcích

o   růst některých investic v soukr. sektoru vyžaduje současně rozvoj infrastruktury v rámci veř. sektoru (př. zainvestování průmyslových zón na krajích měst » vytvoření podmínek pro příliv soukr. investic a vytvoření pr. míst

o   politické a sociální vlivy – vládní populismus (=zvyšování Tr) a vliv voliče mediána ovlivňující rozhodování o veř. výdajích

4.4 VEŘEJNÉ VÝDAJOVÉ PROGRAMY

-    veř. potřeby – zabezpečovány veř. projekty a veř. výd. programy

-    veř. projekt = systémový návrh alokace veř, zdrojů

-    prospěch z výdajového programu musí mít aspoň 1 subjekt a ostatní nepocítí újmu

Analýza výběru se má soustředit na:

o   identifikaci potřeby (mít jasný cíl, zjistit oprávněnost potřeby, jde to vyřešit bez pomoci rozp. výdajů?)

o   identifikace selhání trhu (proč trh není schopen vyřešit danou potřebu)

o   posouzení alternativ řešení - lze potřebu zajistit:

§  prostřednictvím soukr. výroby se státní regulací?

§  produkcí ve veř. sektoru

§  prostřednictvím veř. zakázky

§  prostřednictvím dotační a daňové politiky (dotace spotřebiteli, sám se rozhodne)

o   rozbor jednotlivých variant řešení podle hlediska efektivnosti (cena = mezní náklady) a spravedlnosti a distribučních dopadů (kdo potřebuje pomoc, kdo bude mít prospěch atd.)

o   určení vhodného kritéria a zhodnocení varianty

o   posouzení společensko-politických souvislostí (průchodnost varianty při kolektivním rozhodování)

-  pro rozhodování o výběru VVprogr. je důležité vyřešit ocenění výdajových programů a výběr efektivního výdajového programu

-  dále posouzení rozp. omezení a rozhodování při fixním rozpočtu (pouze nenávratné zdroje)

-  při posuzování nutné vědět: jde o projekt dělitelný/nedělitelný? dělitelné – mohou být sníženy či zvýšeny o menší částky / nedělitelné – je obtížné snižovat

-  efekty VV mohou být:

o   dlouhodobé / krátkodobé

o   přímé (adresná soc.dávka) / nepřímé (očkování » sníží nemocnost, sníží Vna léčbu a nemocnice, sníží dávky v nemoci atd.)

o   hlavní (regulace řeky proti povodni) / vedlejší (stavba elektráren na regul. toku)

o   hmotné (ocenitelné penězmi) / nehmotné (problematika ocenění času, života atd.)

o   ocenitelné / neocenitelné (u nedokonalých trhů tzv. stínová cena)

o   vnitřní / vnější (uvnitř nebo mimo veřejný sektor)

-  pro ohodnocení VVprogr. se užívají jednokriteriální / vícekriteriální metody

o   jednokriteriální

§  metoda analýzy N a V (CBA, cost-benefit)

·       hodnotí užitky v peněžních j. a poměřuje s náklady

·       jde o posouzení, který projekt povede s minimálními náklady k maximálnímu užitku

§  metoda analýzy účinnosti nákladů (nákladová efektivnost) (CEA, cost effectiveness)

·       není-li možné kvantifikovat užitek v peněžních jednotkách, nelze kvantifikovat výstupy (měří se v naturálních j.)

§  metoda analýzy minimalizace nákladů (CMA, cost minimum)

·       nemá-li smysl měřit výstupy (předpoklad, že výstupy jsou kvantitativně i kvalitativně shodné)

·       kritériem rozhodování je pouze minimalizace vstupů

§  metoda analýzy užitečnosti nákladů (modifikace CBA, měří životnost atd.)

o   vícekriteriální (uvažují i jiná než hodnotová kritéria, př. životnost, výkon, požadavky na údržbu, dopad na ŽP atd.)

-  u investic nutno zvážit faktor času » N a V se diskontují (odúročitel = 1: (1+i), kde i= úr. míra) » tím se převedou na současnou hodnotu budoucích vynaložených nákladů a získaných užitků

-  projekt je efektivní pokud diskontovaná současná hodnota přínosu je vyšší než diskontovaná současná hodnota nákladů (nižší disk. sazba vhodná pro dlouhodobé projekty)

-  disk. sazba:

o   soukromá sazba – sazba rovnající se časové preferenci soukr. spotřebitelů (odráží volbu spotřebitele mezi současnou a budoucí spotřebou (pozn. mezní distribuční sazba = současná spotřeba, které jsou lidé ochotni se vzdát ve prospěch budoucí spotřeby)

o   průměrná úroková sazba – neboli přibližná

o   společenská diskontní sazba – používá vláda, nejčastější,

o   stínová sazba – nižší než soukromá aby se míra návratnosti rovnala růstu ekonomiky

-  u jednotlivých variant se posuzuje:

o   čistý užitek (B-C max, tedy > nebo = 0) – maximalizace společ. užitku

o   maximalizace mezního užitku (B:C max, tedy > nebo = 1)

o   faktor času – diskontní sazba, vypočte se tzv. současná hodnota budoucích N a užitků

současná hodnota budoucích užitků (PV present value): kde PV = současná hodnota částky B splatné v letech n, i = úr. sazba, B_j = velikost užitku v období j

v případě, že B je konstantní, platí: PV = B * [(1-(1+i)^-n) / (i) ]

-  podobně se vypočte i současná hodnota budoucích nákladů »

-  » poměření současné hodnoty budoucích užitků se současnou hodnotou budoucích nákladů

-  cíl vždycky: dosáhnout max. užitku při daném rozp. omezení (= maximalizovat přebytek celk. užitku nad náklady)

-  pokud je rozpočet fixní:

o   projekty se seřadí podle jejich poměru užitku a nákladů a vyberou se až do vyčerpání rozp. omezení

o   realizují se projekty, které mají zajistí při daném rozp. omezení největší čistý spol. užitek

o   Realizují se ty programy, aby se minimalizovala nevyžitá částka rozpočtového omezení. Podíl užitek/náklad musí být větší než 1

-  ČASTO NELZE MĚŘIT UŽIT, PAK SE POROVNÁVAJÍ NÁKLADY JEDNOSTLIVÝC VARIANT¨

4.5 EFEKTIVNOST VEŘENÝCH VÝDAJŮ

-  efektivnost = hospodárnost (zajistit potřeby s co nejmenšími náklady) + účelnost (vydávat prostředky na splnění vytyčeného cíle … » kompromisy

-  efektivnost VV souvisí s efektivností veř. sektoru a využíváním adresných sociálních transferů obyvatelstvu

-  důvody neefektivnost veř. sektoru:

o   neznalost preferencí občanů (proto snaha o decentralizaci)

o   neoprávněné zařazení urč. projektu k realizaci v rámci veř. sektoru (přitom privátní sektor by to zajistil hospodárněji)

o   alokační neefektivnosti – je-li zvolena nesprávná, neefektivní nebo málo efektivní varianta

o   produkční neefektivnosti – je-li z možných zvolena horší varianta k dosažení cíle

4.5.1.     Důsledky veřejných výdajů (efekty)

-  zkoumá se především efekt na agreg. poptávku, přerozdělování důchodů a možnou stabilizaci ekonomiky

-  vliv peněžních transferů na chování a rozhodování ek.subj. » = důchodový efekt dotace (graf str. 204) (příjemce dotace může zvýšit svou spotřebu) – v případě neúčelové dotace si může vybrat za co to utratí

-  v případě plošné dotace (př. přídavky na děti) se zvyšuje rozpočtové omezení všem – to je ovšem narušení podstaty přerozdělovací fce veř. fin. (fin. prostř. jsou rozdělovány i ve prospěch bohatých) = regresivní dopad … na plošných dotacích vydělávají bohatí (neefektivnost přerozdělovacích procesů)

-  odstranění neefektivnosti – využívá se spíš adresných než plošných dotací … progresivní dopad (přerozdělují fin. prostředky ve prospěch soc. slabších)

-  účelové peněžní transfery – způsobují substituční efekt (graf str. 205) (na produkci/spotřebu statku)

-  dotace k ceně výrobku – ovlivňuje poptávku ve prospěch dotovaných výrobků a služeb – může dojít k nadspotřebě – jevy přetížení – snížení kvality statku všem

-  vývoj a objem běžných výdajů by měl být závislý na objemu a vývoji běžných příjmů

5.          Financování sociálního zabezpečení

- veřejné výdaje na sociální zabezpečení rostou v ČR i dalších vyspělých zemích

- jeden z významných  veřejných výdajových  programů, využívá se průběžný systém financování sociálního zabezpečení

- samostatná součást teorie veřejných financí, vícepilířový systém financování sociálního zabezpečení

5.1 Úloha sociálního zabezpečení

- zahrnuje sociální služby = zajišťování a poskytování veřejných statků obyvatelstvu (podle potřebnosti)

- přerozdělování prostřednictvím neziskovek ve veř. sektoru, soukromoprávních neziskovek (poskytování dotací do soukr. sektoru)

- poskytování sociálních transferů sociálně slabším skupinám obyvatelstva, náhrady za ušlý výdělek (mateřská, nemocenská), při ztrátě pracovní schopnosti (kvůli úrazu, stáří, při ztrátě zaměstnání)

- veřejné sociální zabezpečení je využíváno státem při řešení důsledků sociálních událostí a rizik a při garanci sociálních jistot – nástroje zásahů – specifikuje sociální politika státu

- sociální rizika = soc. události, příhody – tíživé životní situace (nemoc, úraz, invalidita, těhotenství; stáří; narození dítěte, úmrtí rodinného příslušníka (živitel rodiny); ztráta zaměstnání)

- sociální jistoty – zajištění určitých práv občanů ve vymezených životních situacích (právo na vzdělání, na ošetření v nemoci, zabezpečení v mezních životních situacích)

- paradox sociálního zabezpečení – systémy sociálního zabezpečení nemohou samy zajistit sociální jistoty lidí, kterých se týkají, mohou pouze usilovat o snížení jejich sociálních nejistot

- užší pojetí soc. událostí zahrnuje: důchodové zabezpečení a sociální služby

- širší pojetí soc. událostí  zahrnuje:

·       služby obyvatelstvu (veř. statky – zdravotní a sociální péče)

·       transfery obyvatelstvu (sociální dávky)

(kniha 2001: širší pojetí: péče o zdraví, zabezpečení v nemoci, úrazu, invaliditě, v těhotenství, mateřství, stáří, nezaměstnanosti, pozůstalým, rodinám s dětmi)

- principy sociálního zabezpečení (v tržních ekonomikách):

·       univerzalita (všeobecnost)

·       uniformita (rovnost) -  uplatnění stejných pravidel

·       komplexnost (úplnost, různé situace)

·       adekvátnost – přiměřenost  dávek a služeb ke zdrojům a soc. potřebám

·       sociální garance – v mezních životních situacích

·       sociální solidarita – přerozdělování ve prospěch chudých a potřebných

·       sociální spravedlnost

·       participace – spoluúčast občana

5.2 Stručně k historii sociálního zabezpečení

starověk, středověk – různé formy vzájemnostního pojištění v náboženských spolcích, v profesionálních organizacích (gildy, cechy), smluvního a komerčního pojištění (námořní půjčky)

-středověk -  první náznaky důchodového pojištění, sociální pomoci (hlavně církev)

- pojištění – od 14. stol., více pak v ekonomické teorii od 17. stol. (Smith) – kladen důraz na soukromé pojištění, pojišťovnictví jako odvětví národního hospodářství

- systémy sociálního pojištění (sociálního zabezpečení) – vznik v 19. stol. v Německu za Bismarcka

- teorie ekonomie blahobytu = úkol státu je zmírňování nerovností mezi občany, ke kterým přirozeně vede tržní hospodářství, aplikace redistribuční funkce státu i na veřejné sociální zabezpečení - > cíl zabezpečit člověka v nemoci a ve stáří

- Stát blahobytu (někdy též sociální stát) -  předpokládá:

·       vytvoření  komplexního systému sociálního programu – materiální zajištění všech skupin obyvatelstva, řešení nevzdělanosti, chudoby, nemocnosti atd.

·       vybudování takového systému sociálního pojištění, který je založen na spolupráci občana se státem

·       výraznou angažovanost státu v sociální oblasti (stát do značné míry přebírá na svá bedra sociální jištění občanů, buduje rozsáhlý a jednotný systém sociálního zabezpečení)

·       vysokou míru redistribuce

= stát blahobytu je náročný na fin. zdroje » v průběhu vývoje se zaměřil v soc. zabezp. hlavně na: úrazové a invalidní pojištění, důchodové pojištění, nemocenské pojištění, pojištění v nezaměstnanosti, zabezpečení rodin s dětmi (př. rodinné přídavky), pomoc sociálně slabším skupinám obyvatel (různé peněžní podpory, potravinové programy apod.)

- konec 19. stol. – přehodnocování role státu v ekonomice v USA

- další rozvoj ve 20. stol. :

·       po WW1 se stát stává hlavním subjektem sociálního zabezpečení, úkol státu – pomoc zajistit sociální jistoty obyvatel v některých mezních životních situacích (soc. zab. jako nástroj zlepšení životních podmínek obyvatel - >výdaje na soc. zab. rostou, v Evropě, hl. ve skandinávských zemích

·       programy sociálního zabezpečení jako významná součást veřejných výdajových programů

·       ve 30. letech Velká hospodářská krize > vyhlášení boje s nezaměstnaností (př. New Deal  od Roosevelta, Válka proti chudobě apod.)

- Subjekty sociálního zabezpečení: občané, stát, zaměstnavatelé, odbory, obce, občanské iniciativy, církve a neziskové organizace, občanská sdružení

-   během 20. stol. výdaje na sociální zabezpečení významně rostly, v současnosti představují ve vyspělých zemích až třetinu finančních prostředků (povinné sociální pojištění) - >potřeby sociálního zabezpečení vyždují stále větší objem finančních prostředků

-   po roce 1970 – hospodářské problémy vyspělých zemí způsobily pokles hospodářského růstu a růst nezaměstnanosti ->postupný pokles tempa růstu veřejných příjmů, stárnutí populace -> poslední třetina 20. stol. – reformy sociálního zabezpečení

-   vysoké dávky destimulují od práce (ČR) ->proto se zpřísňují podmínky pro nárok na podporu v nezaměstnanosti a další dávky

-   „sociální pasti“, „pasti chudoby“ (tím je míněno sociální zabezpečení) – je nutné omezit některé fce státu blahobytu a zefektivnit systém soc. zab. - >zvýšit adresnost dávek

-   prognózy říkají – v budoucnu bude vyšší poptávka po dávkách, hlavně penzijního systému

5. 3 Modely sociálního zabezpečení

klasické modely sociálního zabezpečení:

-        model sociálního pojištění

-        model sociální pomoci

- tendence k pronikání prvků sociální pomoci do konstrukce jednotlivých dávek, státní zaopatření založeno na sociální solidaritě

Model sociálního pojištění (tzv. Bismarckův model soc. pojištění), poprvé uplatněn v 80. letech v Německu

- povinné sociální pojištění prováděné veřejnoprávními korporacemi

- nevylučoval sociální pomoc ale důsledně vylučoval státní zaopatření

- sociální pojištění se oddělilo od státního rozpočtu

- založeno na principu: zásluhovosti a sociální solidarity

- využíval: zásluhové dávky, univerzální dávky (výjimečně - u zdr. péče jako dávky nemocenského pojištění)

- vztahuje se na všechny obyvatele, bez ohledu na to zda jsou zaměstnáni či ne, rozšiřuje se zdravotní péče, využívá se i sociální pomoc a prvky státního zaopatření

- financování z příspěvků na sociální zabezpečení a veřejného zdravotního pojištění

- moderní model soc. pojištění  

-        Respektuje klasická odvětví sociálního pojištění: důchodové, nemocenské, úrazové, v nezaměstnanosti, rodinné, zdravotní péče, sociální péče

-        vztahuje se na všechny obyv.; založen na financování z příspěvků na soc. zabez.

-        tento model využíván v EU (SRN, Francie, Belgie, Lucembursko, zčásti Itálie, Nizozemsko) – používají zásluhové dávky, univerzální dávky (zdravotní péče, přídavky na děti), prvky sociální pomoci – minimální výše dávek (výše se liší dle zemí)

Model sociální pomoci (liberální, anglosaský)

-   využíván v zemích s liberálně orientovanou hospodářskou a sociální politikou

-   vznikl zdokonalením předchozího systému chudinské péče

-   využíval metody sociální pomoci, vylučoval metody sociálního pojištění a metody státního zaopatření » proto používal individualizované dávky

-   minimalizace skupiny čerpající dávky, využíval méně fin. prostředků –> jen pro  skutečně potřebné

-   moderní liberální model soc. pomoci » je mu blízký Beveridgeův model sociálního národního pojištění (používaný ve VB po 2. sv. v.) – univerzální dávky poskytované ve stáří, v nemoci, v mateřství, v nezaměstnanosti, při invaliditě, prvky sociální pomoci

-        nevyužívají se příspěvky na soc. zabezp. jako zdroj financování, nebo je jejich úloha velmi malá

-        zavedeny prvky sociálního pojištění (starobní, pozůstalostní, v nezaměstnanosti...), oproti klasickému modelu výraznější princip soc. solidarity,

-        pro uplatnění modelu – předpoklad využití soukromého pojištění

-        v různých modifikacích se využívá v USA, Velké Británii, Irsku, Austrálii

-        v některých zemích modifikován na  univerzální model státního zaopatření (využívá univerzální dávky nezávislé na výdělku, financovány ze státního rozpočtu)

Skandinávský sociálně demokratický model

-        kombinace, využívá principu sociální solidarity i principu ekvivalence (zásluhovosti)

-        usiluje o sociální zabezpečení všeho obyvatelstva

-        univerzální dávky, zásluhové dávky

-        odmítá daňové výdaje - finančně nákladný model – proto ho postupně reformují

5. 4 Metody sociálního zabezpečení

6 základních finančních metod realizace sociálního zabezpečení (tzv. finanční techniky soc. zab.)

Ø  povinné spoření – nebo povinné smluvní starobní pojištění (krytí rizika stáří, dlouhověkosti)

Ø  soukromé pojištění (nadstavba) – životní pojištění, soukromé penzijní (důchodové) pojištění,  se státní podporou (v ČR), je pro něj typické uplatnění principu ekvivalence mezi naspořenými zdroji a výplatou dávek, tržní princip

Ø  podnikové zaopatření – vznik v 19. stol., se zavedením odpovědnosti zaměstnavatele za škody zaměstnanců v důsledku pracovních úrazů a nemocí z povolání, podnik vyplácí svým zam. dávky soc. zab. ze svých prostředků (př. v rámci nemocenského a zdravotního pojištění, životního a důchodového pojištění, pojištění odpovědnosti za škodu při pracovním úrazu nebo nemoci z povolání)

Ø  průběžné sociální pojištění – nejvhodnější forma, ve většině zemí základem systému sociálního zabezpečení, současné využití principu solidarity a ekvivalence při konstrukci dávek, využívají se zásluhové dávky, všeobecnost a univerzálnost

je hrazeno z povinných příspěvků na sociální zabezpečení, založeno většinou na průběžném financování (rozvrhovém systému – zahrnuje: úrazové pojištění, sociální nemocenské pojištění, zdravotní a invalidní pojištění, starobní pojištění

Ø  státní zaopatření, státní sociální podporu –použití v případě, že není použitelný systém soc. pojištění, reakce na konkrétní soc. události, je adresná, ztotožňuje se se systémem univerzálních dávek (př. zdravotní péče)

Ø  sociální pomoc – když se o sebe nedokáže občan postarat, projev solidarity, je podmíněna sociální potřebností (chudoba, nouze), kritérium potřebnosti stanoví zákon, využití adresných soc. dávek, financováno z veřejných rozpočtů, na organizování se můžou podílet i neziskovky (charitativní organizace)

rozhodující metody sociálního zabezpečení – sociální pojištění, státní zaopatření a sociální pomoc

využití metod záleží na dané zemi, její hospodářské a  sociální politice

5. 5 Sociální péče – sociální služby, zdravotní péče

- sociální služby – smíšený veřejný statek, poskytovány podle kritéria potřebnosti

- většina služeb zajišťována veřejnoprávními neziskovými, zřizovanými v lokálním a regionálním veř. sektoru – v ČR příspěvkové organizace – za služby vybírají uživatelský poplatek, příjmy nestačí na krytí nákladů – proto dostávají příspěvky na provoz od zřizovatele (obec, kraj)

V ČR do sociální péče zahrnovány oblasti:

-        ústavní péče pro:

o   tělesně postiženou mládež

o   mentálně postiženou mládež

o   tělesně postižené dospělé občany

o   smyslově postižené dospělé občany, domovy důchodů, penziony pro důchodce

-         pečovatelská služba:

o   zařízení pro denní pobyt

o   domy s pečovatelskou službou

o   obslužná zařízení (prádelny)

-        domovy pro matky s dětmi

-        zařízení pro občany vyžadující zvláštní pomoc

-         jídelny pro důchodce

Zdroje financování sociální péče (v ČR)

-        příspěvky klientů

-        finanční příspěvky z rozpočtu zřizovatele

-        dotace ze SR

-        příjmy z doplňkové činnosti ústavů a zařízení sociální péče

-soc. péče financována z veř. příjmů včetně daňových

- patří sem i zdravotní péče (vliv zdravotní politika státu – ta vychází z práva na ochranu zdraví, zdravotní péči a rovnosti v těchto právech a svobodách (ad Základní listina práv a svobod)

- draví souvisí s pozitivními externalitami (vliv na produktivitu práce)

- více se zdůrazňuje odpovědnost občana v péči o své zdraví

- do péče o zdraví patří prevence a léčba

Zdravotní péče zahrnuje:

-        ambulantní péči (soukromí lékaři)

-        zdravotnické služby  - nemocniční a speciální péče, příspěvkové organizace, a.s. nebo s.r.o. (kdo je zřizovatel, či zakladatel ovlivňuje způsob financování nákladů

-        v širším kontextu s péčí o zdraví souvisí – zdravotnická výroba (spíš soukromý sektor), zdravotnická výchova, vzdělání lékařů a z. personálu, věda a výzkum

- nezbytná zdravotní péče – nutno definovat, aby bylo možné charakterizovat nadstandardní péči

Základní modely organizace zdravotnictví:

- Národní zdravotní služba – bezplatné poskytování, lékaři mají smlouvu s pojišťovnou

- Evropský pluralitní systém – poskytovateli jsou nestátní zařízení, ty mají smlouvu s pojišťovnou, za z. péči ručí stát

- tržní zdravotnictví (USA) – stát financuje zdravotnictví jen nejchudším obyv.

5. 6 Financování sociálního zabezpečení

Soc. zabezpečení financováno z :

- z parafiskálního mimorozpočtového fondu sociálního zabezpečení – některými vztahy napojen na státní rozpočet, používá se proto, aby finance na sociální zabezpečení nešly na jiné veřejné potřeby, zprůhledňuje systém financování soc. zab. ->hlavně u důchodového zabezpečení

- z veřejných rozpočtů, zejména ze státního rozpočtu – v ČR, přebytek u důchodového pojištění (příjmy> vyplácené důchody a správní výdaje), Zvláštní účet důchodového pojištění (v rámci státního rozpočtu)

Zdravotní péče financována z:

- z tvorby, rozdělování a použití mimorozpočtových fondů ( v ČR rozpočty zdravotních pojišťoven) -  Všeobecné zdravotní pojišťovny a oborové zdravotní pojišťovny

            platí se jim paušálem na evidované klienty (pacienty)

            platbou za výkon (bodový systém)

kapitační platby – smlouva mezi lékařem a zdravotní správou na počet registrovaných klientů – doktor z toho má peníze

-z výdajů SR (př. prostřednictvím kapitoly Ministerstva zdravotnictví ČR)

- z výdajů rozpočtů územní samosprávy  (z rozpočtů krajů)

Sociální kvóta – ukazatel, který sleduje vývoj výdajů na sociální zabezpečení (podíl výdajů na sociální zabezpečení na HDP v procentech – využití pro analýzy a srovnání v čase, má na něj vliv sociální politika a využívaný model sociálního zabezpečení

Do výdajů na soc. zab. v jednotl. státech zahrnují :

-        veřejné výdaje na sociální zabezpečení, nebo

-        všechny sociální výdaje

Podle metodiky EU do sociálních výdajů patří:

-        veřejné výdaje na soc. zab. (zdraví, starobní a pozůstalostní důchody, rodinu, podpory, bydlení, sociální pomoc

-        další veřejné výdaje (vzdělání, podpora spoření)

-        daňové výdaje („slevy na daních“)

Nástroje financování:

přímé – povinné příspěvky na sociální zabezpečení (pojištění)

-        povinné veřejné zdravotní pojištění

-        dávky sociálního zabezpečení

-        dávky zdravotní péče

nepřímé – daňové úlevy, daňové výdaje

-        financování založeno na kombinaci principu solidarity a principu zásluhovosti.

Dávky sociálního zabezpečení (já: 5.6)

-   nejstarší - nenárokované adres.dávky soc.péče, jednorázové/opakované, naturální, později peněžní

-   zdroje: financování dávek – veř. příjmy, především daňové

-   moderní systémy – nárokované dávky soc. zabez.

druhy dávek:

-        dávky zásluhové – závisí na předch. příjmu, princip ekvivalence, peněžní (nemocenské, starobní důch.)

-        dávky univerzální (plošné) – v jednotné výši poskytovány všem, nezávisle na výdělcích, stanoveny bez vazby na sociální potřebnost; peněžní (přídavky na děti), naturální (ve zdravotnictví)

-        dávky individualizované – poskytovány dle určitého kritéria, v indiv. výši potřebným, adresné, peněžité, princip solidarity

-        dávky kombinované – zčásti zásluhové a univerzální, princip solidarity a ekvivalence, př. starobní důchody

5. 7 Systémy financování veřejného sociálního zabezpečení (průběžné / fondové)

1) průběžné financování (systém PAY-as-you-GO)

- z běžných veřejných příjmů daného rozpočtového roku se financují běžně výdaje na sociální zabezpečení – založen na tzv. mezigeneračním přerozdělování (v produktivním věku občan platí na svoje potřeby i potřeby jiné generace)

- zdroje financování:

- povinné příspěvky na sociální zabezpečení (pojistné) od občanů, upravované zákonem, patří do souhrnné daňové kvóty, zvyšují odvodovou povinnost poplatníků, snižují disponibilní důchody, část zaměstnanec, část zaměstnavatel

- povinné veřejné zdravotní pojištění

- daně

- při průběžném financování je důležitá rovnováha mezi P a V, tento systém kritizován kvůli jeho velké finanční nákladnosti,

- problémem může být nerovnováha mezi příjmy a výdaji – jedna z příčin vzniku deficitnosti

- průběžný systém financování sociálního zabezpečení souvisí s využíváním přerozdělovací funkce veřejných financí, oblíben v obdobích hospodářského růstu i růstu populace – rostl daňový výnos – rostl výnos povinných příspěvků na sociální zabezpečení a zdravotní pojištění

- od 70. let 20. stol – se tento systém potýká s nedostatkem finančních prostředků v rozpočtové soustavě – tzv. „kolaps průběžného financování sociálního zabezpečení“

Hlavní příčiny problémů průběžného financování sociálního zabezpečení:

·       stárnutí obyvatel – roste počet důchodců, klesá počet potenciálních plátců daní (zkoumá EU)

·       potřeba valorizace dávek soc. zab. v důsledku vlivu inflace, zachování určité relace k průměrné mzdě

·       růst nákladů institucí, kt. poskytují sociální, zdravotní služby, v důsledku inflace, technického a technologického pokroku

·       tlak na růst povinných příspěvků na sociální zabezpečení – stárnutí populace

o   snižování čisté mzdy zaměstnanců » snižování životní úrovně

o   růst nezaměstnanosti, vede k nárůstu „šedé ekonomiky“

·       nízká tvorba nových pracovních míst

·       malé domácí úspory

·       vládní populismus, populismus politických stran

- v současnosti pokusy o reformy systémů sociálního zabezpečení a způsobů jeho financování – setkávají se s protesty občanů, podobně je to s reformami financování zdravotní péče

- vícepilířový systém financování soc. zab. – založen na větší odpovědnosti občana na tvorbě vlastních úspor (rezerv)

2)  financování prostřednictvím kapitalizovaného fondu – fondové financování

- založen na tvorbě, rozdělování a používání kapitalizovaného fondu sociálního zabezpečení u pojišťoven na principu pojišťovacím

- využívá individuální sociální pojištění s prvky soukromého pojištění (tvorba soukromých rezerv přes pojištění na vlastní důchody – systém „capital reserve“)

- občan se může rozhodnout do jakého fondu bude své finanční prostředky spořit, každý má svůj individuální účet, na principu ekvivalence a zásluhovosti pak čerpá naspořené prostředky

- systém nákladnější na vytváření rezerv – pojišťovny spravují tyto fondy a úspory pojištěnců, stát má dozor nad hospodařením s těmito prostředky

- zákonem jsou zpravidla vymezeny způsoby zhodnocování finančních prostředků vložených pojištěnci, většinou jsou to spolehlivé formy investování....př. do státních dluhopisů

- posiluje odpovědnost jednotlivce, také motivuje jednotlivce ke spoření na stáří

- fondy spravují dlouhodobě značný objem finančních zdrojů

- v některých zemích individ. spoření povinné, někde dobrovolné-tam stát motivuje pro dobrov. pojištění skrze:

- poskytování příspěvků ze SR

- poskytování daňových výhod (př. osvobození výnosů od daně)

- ve vyspělých zemích se posledních letech přešlo na kombinaci uvedených systémů, na využití vícepilířového systému sociálního zabezpečení (mezi zeměmi rozdíl v podílu pilířů)

5. 8 Vícepilířový systém financování sociálního zabezpečení

- založen na různých zdrojích financování od různých subjektů, využívá:

·       placení povinných příspěvků jednotlivců, u zaměstnanců pak – zaměstnanci, zaměstnavateli

·       státních dotací

·       v rámci průběžného systému financování – individuálního spoření

- dvoupilířový systém = veřejný pilíř + dobrovolný soukromý pilíř

- třípilířový systém (tripartitní) – veřejný+soukromý+dobrovolný soukromý pilíř, doporučuje ho Světová banka

- tyto pilíře se různě využívají v různých zemích

Veřejný pilíř

-        je povinný, upraven zákonem

-        cílem je: zmírnění chudoby ve stáří a pojištění dalších rizik (nemoci, invalidity, dlouhověkosti...)

-        založen na principu (neekvivalence??) solidarity, na využití:

o   všeobecného programu zdravotní péče

o   všeobecného programu sociální pomoci

o   univerzálních dávek sociálního zabezpečení

o   státem garantované minimální výši starobního důchodu

o   povinného pojištění – sociálního a zdravotního

-        využívá průběžný systém financování, typické je pro něj mezigenerační přerozdělování

-        potřeby soc. zab. financovány:

o   ze zdrojů parafiskálního fondu sociálního zabezpečení

o   z veřejných rozpočtů, hlavně ze státního rozpočtu

Povinný soukromý pilíř

-        využívá prvky soukromého pojištění, upraven  zákonem

-        občan je  ze zákona povinen spořit do kapitalizovaného fondu pojišťovny (může si jí zpravidla zvolit)

-        založen na:

o   odluce od státu – odluce financování od státního rozpočtu

o   zrušení mezigeneračního přerozdělování

o   povinném spoření jednotlivců

o   tvorbě pojistně-technických rezerv

o   využití  principu ekvivalence

-        je pro něj typické využívání zásluhových dávek soc. zab.

Dobrovolný soukromý pilíř

-        využívá soukromé dobrovolné pojištění, nadstavba v systému soc. zab.

-        cílem – oddělení funkce redistribuce a funkce spoření

-        využívá princip ekvivalence a zásluhovosti a zásluhových dávek

-        založen na:

o   dobrovolném smluvním pojištění jednotlivců (starobní důchodové pojištění)

o   tvorba pojistně-technických rezerv

o   využití principu ekvivalence

o   odluce od státu

o   zrušení mezigeneračního přerozdělování

o   případně i na podnikovém zaopatření

-        v ČR zaměstnavatel přispívá zamci na pojištění

-        podíl VV na důchodové zabezpečení neustále roste, podpory v nezaměstnanosti zatěžují StRozp

Veřejné důchodové (penzijní) systémy

-        průběžný systém

-        PAY-GO – dávkově definovaný systém – aplikace na invalidní a pozůstalostní důchody, po určité době přispívání do systému a dovršení urč. věku vzniká pojištěnci nárok na starobní důchod, ten stanoven absolutní částkou nebo procentem z příjmu, státem garantovaný

-        PAY-GO – příspěvkově definovaný systém – využitelný jen u starobních důchodů, procentní příspěvek pojištěnce se  sčítá na individuálním účtu pojištěnce, princip zásluhovosti

-         důchodová systém financování z daní – vyšší solidarita, míň transparentní

-        systém rovného důchodu – nižší sazby důchodového pojištění, nárok vzniká splněním odchodného věku, bývá doplněn individuálním spořením s využitím principu zásluhovosti (bohatší mohou více spořit)

-        systém opt-out – vyvázání se z veřejného pilíře, penzijní připojištění

Reformy sociálního zabezpečení – otázka do jaké míry zvýšit motivaci a odpovědnost jedince za sebe sama?

 5. 9 Sociální zabezpečení v ČR

Nástroje sociálního zabezpečení:

-        sociální pojištění – je základem systému sociálního zabezpečení (nemocenské pojištění, úrazové, invalidní; starobní, důchodové; zdravotní pojištění; financováno z povinných příspěvků)

-        sociální pomoc jako projev solidarity -  vazba na sociální potřebnost (její kritéria určuje zákon), peněžní formy v současnosti vázány na životní min (ofic. hranice soc. potřebnosti), soc. pomoc je individuální

-        sociální péče –financována ze zdrojů veř.rozpočtů s fin. spoluúčastí klientů (služby těm,co to potřebují)

-        spoření – dobrovolné smluvní starobní důchodové pojištění, princip ekvivalence

-        soukromé pojištění – u soukromých pojišťoven

-        zčásti i forma podnikového zaopatření – pojištění odpovědnosti za škodu při pracovním úrazu nebo nemoci z povolání

-   rozhodující metody pro ČR – sociální pojištění, sociální péče a sociální pomoc

V ČR se sociální zabezpečení zaměřuje na:

-        důchodové pojištění – důchodový systém vyžaduje největší objem finančních prostředků

-        nemocenské pojištění (včetně pojištění pro případ mateřství a invalidity)

-        pojištění v nezaměstnanosti

-        péče o rodinu

-        sociální péče- pro ty co nejsou schopni zajistit si základní potřeby sami, tzv. záchranná sociální síť, má formu peněžní (vázána stanovením životního minima) nebo nepe něžní pomoci (ústavní péče), financována z veřejných rozpočtů, zejména ze SR

-        zdravotní pojištění – zajištění obecně dostupné zdr. péče

(5.9.1)  Financování sociálního zabezpečení

-        v ČR dvoupilířový systém financování soc. zab.

-        veřejný pilíř – rozhodující, průběžné financování, rozvrhový systém – pojištěnci platí povinné pojistné

-        dobrovolný soukromý pilíř – využívaný u  starobního pojištění, forma dobrovolného smluvního připojištění, v současnosti diskutování o formě podnikového pojištění

-        nedůvěra občanů ve fondové financování (tunelování pojistných fondů)

Zdroje financování soc. zabezp.:

1)     povinný příspěvek na soc. zab. a státní politiku  zaměstnanosti

-        příspěvek na nemocenské pojištění a příspěvek na důchodové pojištění, kt. platí pojištěnci do SR

-        zákon stanoví poplatníky (zaměstnanci 1/3-přes zaměstnavatele, zaměstnavatelé 2/3, OSVČ celá sazba), vyměřovací základ pojistného (min a max hranici), sazby pojistného (lineární sazba), rozhodné období (měsíc), placení pojistného, jeho lhůty

2)     povinné veřejné zdravotní pojištění

-        upraveno zákonem, ten stanoví – poplatníky (všichni občané), vyměřovací základ, sazby pojištění, rozhodné období, placení pojištění

-        platí: zaměstnanci, zaměstnavatelé za zaměstnance, OSVČ, osoby bez zdanitelných příjmů, stát za nevýdělečné os. (děti, studenty, vojáky)

Dávky sociálního zabezpečení:

-        dávky a jejich konstrukce dány zákony

-        dlouhodobými dávkami se zabezpečuje: stáří, invalidita, ovdovění a osiření

-        využívají se dávky:

                        i.     nenárokované adresné dávky sociální péče, jednorázové či opakované, naturální i peněžní ( z rozpočtu obcí)

                       ii.     nárokované dávky sociálního zabezpečení, jejich druhy i jejich konstrukce je dána zákonnou úpravou (ze SR)

-        jsou to dávky:

                        i.     univerzální (plošné dávky) – peněžní, naturální (zdrav. a soc. péče)

                       ii.     zásluhové (náhrady při prac. úrazech, mateřská, nemocenské)

                     iii.     kombinované- část univerzální, část zásluhová – u starobních důchodů

                      iv.     individuální (adresné dávky)- poskytovány podle určitého kritéria, pouze potřebným, v individuální výši

-        nejvíc peněz se utopí na vyplácení důchodů a dávky státní sociální  podpory

-        schodek hospodaření systému důchodového pojištění byl součástí celkového schodku státního rozpočtu, až v roce 2004 byl účet mírně přebytkový

-        zvláštní účet rezerv pro důchodovou reformu  - sem bude dle novely z. č. 218/2000 Sb. o rozpočtových pravidlech převeden zůstatek účtu důchodového pojištění

-        dnes se vyplácí: důchodové zabez., invalidní důchody, nemocenské dávky, podpora v nezaměstnanosti, pečovatelská služba, sociální služby a ostatní dávky (přídavky na děti, rodičovská, pohřebné atd.)

Reforma sociálního zabezpečení v ČR

-        probíhá od pol. 90. let, souč. reforma důchodového pojištění

-        1. pol 90. let bilance příjmů a výdajů soc. zab. přebytková X od pol. 90. let do roku 2006 schodková

-        Česku stárne populace

koncepce reformy – co se dosud provedlo:

-        vytvoření základů dvoupilířového systému financování sociálního zabezpečení (v ČR obecně nedůvěra v soukromé pojištění)

-        oddělení financování veřejné zdravotní péče od st.rozp. a vytvoření rozp.zdr.pojišťoven

-        částečné zvýšení individuální odpovědnosti občana

-        prodloužení věku pro předčasný odchod do důchodu

-        prodloužení minimální doby pojištění

-        zpřísnění podmínek pro předčasný odchod do důchodu a promítnutí předčasného odchodu do snížení starobního důchodu

-        částečné posílení zásluhovosti u starobních důchodů, posílení zásluhové složky starobního důchodu

-        přechod a větší využití adresných dávek soc. zab.

-        částečné zlepšení kontroly

-        oddělení financování důchodového pojištění do Sociální pojišťovny a využití indiv. účtů pojištěnců

-        další posílení významu dobrovolného soukromého pilíře

-        v reformě důchodového pojištění respektovat důchodový věk jako nárok občana

-        další zprůhlednění dávkového systému

-        posílení zásluhových dávek a adresných dávek

-        posílení dávek založených na pojistném principu (většina dávek má charakter soc.podpory/pomoci)

-        zvýšení ochrany systému dávek sociálního zabezpečení před zneužitím, zpřísnění podmínek pro poskytování dávek a zkvalitnění a zpřísnění kontroly

-        případné doplnění o podnikové pojištění

6.         Veřejné příjmy (VP)

6.1. Funkce:

            - Podílejí se na přerozdělování HRUBÉHO DOMÁCÍHO PRODUKTU (HDP)

            - Jsou zdrojem krytí veřejných výdajů

            - Představují vztahy tvorby veřejných rozpočtů i jiných mimorozp. Fondů v rozpočt soustavě

            - Jsou rozpočtovým omezením – protože cíl rozpočtové politiky je vyrovnaný rozpočet

- fiskální (rozpočtová nebo alokační) = zabezpečení potřebného množství fin. Prostředků na financování výdajů

- daně neboli příjmy daňového charakteru tvoří rozhodující objem VP

- daňové příjmy plní i přerozdělovací a stabilizační fci

- redistribuční = přerozdělování daňového výnosu prostřednictvím rozpočtového určení daní

- stabilizační (tu plní zejm. progresivně konstruované daně – „vestavěný automatický stabilizátor“)  

Velkou roli hraje i daňové určení neboli rozpočtové určení daní (=vymezení daní, kt. plynou do přísl. veř.rozp. – různé úrovně)- jde o přerozdělování v rámci území státu

Daňové příjmy: jsou nástrojem ovlivňování

a)agregátní nabídky a poptávky

b)ekonomického chování různých subjektů, neboť daně ovlivňují jejich disponibilní důchod

6.2. Členění: - VP třídí závazně rozpočtová skladba

- z hlediska návratnosti :        

- nenávratné: od různých subj., většina příjmů daň. soustavy, př. daně, dávky, poplatky, příjmy z pronájmu,

- návratné: po určité době se musí vrátit, př. příjem z emise krátkodobých pokladničních poukázek, krátkodobý bankovní úvěr (obce)

(příjem veř.rozp. mohou být i středně nebo dlouhodobé návratné fin. prostř na financování kapitálových výdajů – u státu emise st. dluhopisů, nižší úrovně bankovní úvěr)

- z hlediska časového:

- běžné: se každoročně opakují v nestejné výši, největší skupina VP

daňové (nenávratné, velký objem) X nedaňové (nenávratné/návratné-úvěry…)

daňové příjmy se třídí dle daň. určení (do jakého rozpočtu daň plyne): svěřené (výlučné) daně (celý výnos jde do urč. rozp. X sdílené (výnos se dle zákona rozděluje mezi: st.rozp./rozp.úz.sam.)

- kapitálové: jednorázové, nedaňový charakter

o   nenávratné: příjmy z prodeje státního majetku, dary, dotace…

o   návratné: čerpání střednědobého a dlouhodobého investičního úvěru

- z hlediska míry závaznosti:

            - obligatorní: nárokované=mandatorní, ze zák. povinné; především daňové příjmy

            - fakultativní: zavedení a výběr závisí na rozhodnutí org.; uživatelské poplatky

- z hlediska, do jakého peněžního fondu plynou:

- fiskální: plynou do veřej.rozpočtů a zajišťují jejich zdroje, většina do státního rozpočtu, rozhodující jso u příjmy běžné-daňové

- parafiskální: plynou do mimorozpočtových fondů, různé povinné příspěvky

- z hlediska jaké vládní úrovni plynou:

            - státní - příjmy, které plynou do státního rozpočtu/ státních mimorozp. fondů

            - územní samosprávy - plynou do rozpočtu územ.samosprávy/mimorozp. fondů úz.sam.

- dále se dělí na plánovatelné X neplánovatelné

Rozdělení VP v rozpočtové soustavě je důsledkem uplatňování modelu fiskálního federalismu

6.3  Daňové příjmy, charakteristika daně:

- DAŇ = povinná, nedobrovolná, pravidelně se opakující a zákonem stanovená platba - transfer od obyv./firem do veř.rozp., je nuceným břemenem, nenávratná (jen přeplatek), neekvivalentní (není plnění)

- souvisí s existencí státu a územní samosprávy

- je největší skupinou běžných příjmů

- je vlastně cenou za veřejné služby (statky) + nástrojem redistribuce a stabilizace ekonomiky(od 20.St.)

- nejvýnosnější daňové příjmy: individ. Důchodové daně, nepřímé spotřební…plynou do stát rozpočtu

- daňový charakter mají také cla, dovoz/vývoz daně, povinné soc. pojištění

-rozhodující část příjmů, proto se musí vybrat v čas, ve správné výši, bez daňových úniků¨

-přímé-platí j přímo subjekt ze svého/nepřímé-někdo je za poplatníka odvádí

Daňová povinnost = souhrn všech povinných plateb, které musí subjekt odvádět

Daňová pravomoc= kdo má právo uvalovat daně; má ji stát, omezeně úz.sam.

Daňová kvóta: = (příjmy z daní : hrubý domácí produkt) x 100 (někdy „míra daň. zatížení“)

-       ukazatel pro srovnání nenávratného způsobu přerozdělování části HDP a daňového zatížení v čase

Náležitosti daně:

-   Zdaň ovací období: kalendářní rok (daň z příjmů) / kratší období (daň z přidané hodnoty-měsíc)

-   Subjekt: poplatník (daňový subjekt, který ze zákona musí zaplatit daň ze svých peněžních prostředků), plátce ( má povinnost daň vypočítat, vybrat od jiných subj.-poplatníků a odvádět)

-   Předmět: na co je daň uvalena, př. příjem, majetek, spotřeba výrobků a služeb

-   Způsob výpočtu základu daně: nebo způsob úpravy základu daně, kvantifikovatelný předmět daně většinou v peněžních jednotkách

-   Sazba daně: jednotná nebo diferenciovaná ( pevná-v absolutní částce, procentní-jako procento ze základu daně: proporcionální-lineární, progresivní-roste se základem, degresivní-klesá s růstem základu)

-   Nezdanitelné minimum: částka, která nepodléhá zdanění, snižuje se o ni základ daně

-   Co není předmětem daně: př. u daně z příjmu to jsou úvěry a půjčky, protože se musí vrátit

-   Osvobození: nemusí se platit daně, za jakých podmínek, to určí zákon (př. 15 let u novostaveb k bydlení)

-   Slevy: snižuje se o ně již vypočtená daň, např. z příjmu zaměstnávání postižených osob…

-   Způsob placení:

o   Jednorázově: stanoven termín, vše najednou zaplatím (př. dědická daň)

o   Zálohami s následným vyrovnáním daňové povinnosti po skončení zdaňovacího období

o   Splátkami (hotovostně, bezhotovostně)

-   Splatnost daně: lhůty pro placení

-   Místo výběru: komu poslat – místně příslušní finanční úřady, celní úřady, obecní úřady

Daňové úniky – snižování daň. příjmů:

-       Legální: obcházení daňového zákona („vyhýbání se dani“) - díky využívání daň úspor, dírám v  zákonech, využíváním daň oáz, nebo arbitráže

-       Nelegální: porušení zákona, př. defraudace…

Daně se vyměřují:

-       Na základě daňového přiznání od poplatníka nebo hlášení od plátce

-       Srážkou u zdroje příjmu (při vypočítávání daně zvláštní sazbou jako konečná daň)

-       Na základě daňového výměru (př. dědická, vyměřená správcem daně)

-       Individuální dohodou mezi poplatníkem a správcem (výjimečně, nelze-li použít daň.výměr)

6.4. Daňové soustavy - obsahují:

1) důchodové daně: nejmladší daně, daně přímé (platí poplatník, ten je i plátcem); jsou zde zabudovány sociální prvky (aby se snížila tvrdost),odporují ale horizontální spravedlivosti, proto jsou omezovány; část základu zpravidla nezdaněna=nezdanitelné minimum; uplatňování odpočitatelných položek; záporná důchodová daň (nad urč. hranici příjmu  se platí daň, pod ní dostane naopak dávku); dílčí (zdanění urč. druhů příjmů) / univerzální (stejný princip postihuje různé druhy příjmů)

2) spotřební daně: daňový příjem; málo elastická poptávka (nereaguje na změnu ceny); zdaňují spotřebu výrobků a služeb, vybírají se v ceně zboží nebo služby – nepřímé daně; platí se z příjmu poplatníka; jsou tu především z fiskálních důvodů,protože jsou stabilním příjmem; jsou to i cla, daň z prodeje, z obratu, z přidané hodnoty-DPH (daň platí v ceně výrobku koneční spotřebitelé); dílčí (specifické spotřební daně) / univerzální (DPH).

3) majetkové daně („cena za veř. statky“) : nejdéle používané; jejich výnos je dlouhodobě stabilní, nemožný daňový únik; zdaňují: majetek ve vlastnictví, nabytí majetku-daně převodové(daň dědická, darovací), jsou to přímé daně; nerespektují důchodovou situaci poplatníka daně; základ se počítá z hodnoty majetku, platí se ale z příjmů poplatníka; Základem je co nejlépe ocenitelný majetek v peněž. jednotkách; ocenění založené na: kapitálové hodnotě (současná hodnota budoucích příjmů z nemovitosti) / tržní ceně (upravená koeficientem zohledňujícím inflaci: základ daně=tržní cena x koeficient) / čistá rentní hodnota (odhad běžné roční renty z nemovitosti); procentní sazby; dílčí (jednotl. druhy majetku) / univerzální

6.5 Výnosnost daní, daňové reformy 80. Let 20.stl.

Snižování tempa růstu daňových příjmů a jeho stagnace vedla k reformám. Jejich cílem je zvýšit celkový daňový výnos především rozšířením předmětu daně a zároveň snížením daňového zatížení, zejména u přímých daní. ČR reformovala v r 93…od té doby dochází k úpravám konstrukce daní.

Rysy daňových reforem: posílit respektování principů spravedlnosti a efektivnosti, snižovat zkreslení, snížit daňové zatížení, daň. kvótu, zajistit aby neklesat daň. výnos, snížit zdanění podnikové sféry, snížit počet pásem progrese u indiv. důchodové daně, posílit využívání nepřímých spotřebních daní, přejít na univerzální daně, omezit přerozdělování v rzop.soustavě, osamostatnit financování soc.zab., harmonizovat daňový systém s EU, omezit daň. úniky.

problémy: velké rozdíly v daň.výnosu mezi obcemi, nehospodárnost v rozdělování v malých obcích, stát nad tím ztrácí kontrolu

Závislost daňového výnosu na míře zdanění – Lafferova křivka

6.6  Exkurz: Daňová politika v ČR od roku 1993

-       sjednocení pravidel pro výpočet, posílení daňové spravedlnosti, zvýšit neutrální působení daní, využívat hl. univerzální daně, snižovat daňové zatížení a kvóty, přiblížit se EU, odstranit nepřesné formulace – méně úniků

-       daň soustava postihuje daněmi: příjmy, spotřebu, majetek

-       daňový charakter kromě soustavy daní mají: cla, povinné veřejné zdr. pojištění, povinné příspěvky na soc. zabezpečení, povinný příspěvek na státní politiku zaměstnanosti, místní poplatky

-       správu a výběr daní vykonávají: FÚ, celní ú. a obecní ú. (u místních poplatků)

-       daň přiznání, při chybě do lhůty opravné daňové přiznání, po lhůtě dodatečné daňové přiznání; daňový dlužník platí penále z nedoplatku daně

·      Daně z příjmů:

o   sdílená daň, platba zálohově a vyrovnání po zdaň. obd. (aspoň u FO)

o   Poplatník: FO nebo PO (dělí se): resident (tuzemský subjekt)/ neresident (zahraniční subjekt)

o   FO-základ daně: příjmy ze závislé činnosti, podnikání, pronájmu…poplatník je povinen si po skončení zdaňovacího období daň vypočítat z daňového přiznání (do 31/3)…základ daně se upraví o nezdanitelné části, příjmy osvoboz. od daně a další odečitatelné položky»*upravený základ daně

o   PO-předmětem daně je hospodářský výsledek, výpočet jako upravený základ daně*sazba daně, sazba je lineární, opět se odečítají slevy na dani (za invalidní zaměstnance např.)

o   základ daně se upravuje o zákonem stanovené odpočty (př. vychované dítě, nevýdělečná manželka atd.) – odpočty ročně valorizovány na míru inflace

·      Nepřímé spotřební daně:

o   zdaňovací obd. kalendářní měsíc, platba zálohově; předmětem je spotřeba v tuzemsku vč. dovozu

o   Daň z přidané hodnoty (DPH) – univerzální daň, zdaňuje všechno zboží a služby; lineární sazba

o   Specifické daně: z minerál. olejů, lihu, piva, vína, tabákových výrobků…; pevná sazba (základ daně*sazba daně)

·      Ekologické daně:

o   Daň: ze zemního plynu, pevných paliv, elektřiny

·      Majetkové:

o   zdaňovací obd. kalendářní rok, resp. od pořízení do vyřazení vozidla)

o   daň z nemovitosti (pozemky, stavby, ve vlastnictví, v držbě)

o   daň dědická, daň darovací, daň z převodu nemovitosti (majetek nabytý darem, děděním)

o   silniční daň v podnikání (hraniční daň: spotřební/majetková)

o   stabilní, ale malý příjem veř.rozpočtů

Daňové řízení (vyměřuje daň)

            -upravuje ho zvláštní zákon…o správě daní a poplatků

-účastník: správce daně (spravuje, vyměřuje a vybírá daň, v ČR FÚ a celní ú.), subjekt daně (poplatník plátce, oba mohou být FO,PO)

- subjekt může být zastupován: zák. zástupcem (nezletilé dítě), zástupcem dle plné moci, třetí osobou (svědci, znalci, soudy…), další dle učení správce daně

-daňové řízení= soubor úkonů, které vedou ke stanovení daňové povinnosti a vybírání daně, musí být dodržen zák. postup; je neveřejné » zásada mlčenlivosti, rovnost daňových subjektů, přiměřené použití prostředků;  4 části (přípravné řízení-registrace, vyměřovací řízení-vyměření daně a lhůty, placení daní, vymáhací řízení-zajistit zaplacení nedoplatku-exekuční řízení).

7.          Úvod do daňové teorie

Z pohledu rozpočtové soustavy jsou daně pravidelně se opakujícím příjmem

Avšak jednotlivý poplatník platí daň pouze vyskytuje-li se u něj předmět daně - vznikne mu daňová povinnost.

Daně se platí opakovaně (daň z příjmu, pokud trvale pracuji) i neopakovaně - jednorázově (daň z brigády, dědická daň apod.).

Daně snižují disponibilní důchody - daňová teorie se zabývá

- funkcemi daní  

- jaké daně by měli být vybírány, zkoumá daňové principy = daňové zásady (principy)

- jak by daně měly či neměly ovlivňovat ekonomické chování a rozhodování subjektů

- jak daně ovlivňují redistribuci bohatství

7.1 Historie daní a daňové teorie

Starověk - daně druhořadý, nepravidelný příjem do státní pokladny (účelové) - naturální daně

Středověk - zabezpečovaly příjem panovníka=fisk.fce:

a) domény = výnosy z panovníkova majetku

            b) regály = zapůjčení práv na činnost (vaření piva, ražbu mincí apod.)

V ranném středověku se začaly vyvíjet i peněžní daně a roste tedy jejich vliv.

Pozdní středověk - daně pravidelným příjmem, využívání nepřímých spotřebních daní na vybrané zboží = akcízy. Docházelo k dualismu ve správě daní - panovník vybíral daně nepřímé, šlechta pak daně přímé.

Novověk - další rozvoj daní, rozvoj základu daňové teorie.

První ucelené názory na funkce daní jsou u merkantilistů  a pak zejména u zakladatelů ekonomické vědy A. Smitha a D. Ricarda, což byli zastánci pracovní teorie hodnoty. A. Smith se zasloužil o rozvoj daňové teorie rozpracováním ucelené soustavy čtyř daňových principů - tzv. kánonů.:

1. Daňová spravedlnost – respektovat stanovení daně dle výše majetku

2. Určitost zdanění - daň musí být přesně stanovena - včetně lhůt a způsobu placení

3. Pohodlnost placení pro poplatníka - vybírat daně, kdy to nejvíc vyhovuje poplatníkovi

4. Úspornost - minimalizovat náklady na výběr daní

D.Ricardo považoval daně za zlo a chtěl je minimalizovat.

Dále se daňovou teorií zabýval J.S.Mill, což byl stoupenec 3 výrobních činitelů - půda, práce, kapitál. Tvrdil, že daně se platit mají a dokonce všichni občané stejně.

Konec 19.století a vliv neoklasicismu - ten se začal zabývat teorií daňového břemene a analýzy daňového přesunu. Formulují myšlenku potřeby rovnoměrnějšího rozdělení důchodů prostřednictvím rovné oběti. Daň je považována za cenu za veřejné statky a řešení externalit. Daním je vymezena i redistribuční funkce. Zároveň se při rozpracovávání daňové teorie vychází ze subjektivní teorie hodnoty- hodnoty mezního užitku.

20.století - formulace stabilizační funkce, progresivní daň brána jako automatický vestavěný stabilizátor, zvyšuje se celkový sklon ke spotřebě. Progresivní daně mírní výkyvy v efektivní poptávce soukromého sektoru.

 7.2 Funkce daní dnes

1) Fiskální = alokační - umožňuje získat hlavní finanční prostředky pro financování veřejných statků.

2) redistribuční - zmírňování nerovností mezi subjekty (hl. progresivní daně)

3) stabilizační - automaticky vestavěný stabilizátor ke stabilizaci ekonomiky.

Daně snižují disponibilní příjmy daňových subjektů, poplatníků daní. V konečném důsledku dopadá každá daň na jednotlivce - občana.

Daně jsou povinné, proto je tedy jejich konstrukce a výše pro poplatníka zajímavá - na co jsou vynakládány - na jaké veřejné statky  a jaký užitek poplatníci ze zdanění mají. Obyvatelstvo hodnotí daně dle indiv. preferencí:

a) dle svých příjmů

b) podle daní, na které musí na financování veřejných výdajů platit

Daňová cena= daňové břemeno za veřejné statky. V užším pojetí je to dodatečná platba daně, kterou musíme zaplatit za každou dodatečnou jednotku výdajů na veřejné statky. Individuální cena potom udává, kolika soukromého zboží je jednotlivec ochoten se vzdát, aby dosáhl další jednotku veřejného statku. Rozpočtové omezení stanovuje vzorec: Y= C + (p x G)  (Y= důchod, C = soukromá spotřeba,   = individuální daňová cena, G = objem veřejných statků)

Toto omezení poukazuje na možnost kombinace ve spotřebě soukromých a veřejných statků. To, kolika soukromých statků, je se individuální spotřebitel ochoten vzdát ve prospěch zvýšení spotřeby veřejné, určuje mezní míra substituce. Pří jednotném paušálním zdanění je při N jednotlivců daňová cena rovna 1:N.

Je-li využíváno proporcionálního zdanění, tak při důchodu jednotlivce Yi je daňová cena rovna (Yi :Y)  x (1:N), kdy Y je průměrný důchod.

Rostou-li veřejné výdaje o jednot u, musí daňová sazba vzrůst o 1: (N x Y), kde Y je průměrný důchod.

Z důchodu jednotlivce se potom platí daň t x Yi. Daňová cena je pak: Yi : (N xY).

Obyvatelé s nižším příjmem platí nižší daně, jejich individuální daňová cena je nižší. Proto mají zvyšující se poptávku po veřejných statcích.

Přístup obyvatel k veřejným výdajům je určen 3 faktory: 1) Individuální preference, 2) rozdílné příjmy obyvatel, 3) daňový systém

7.3 Třídění daní

1) dle subjektu, který daně platí:   

a) FO (jednotlivec)

b) PO

c) splitting = subjektem je FO, jejíž příjem se formálně upraví, zdaňuje se u prům.příjem - třeba prům. příjem za oba manžele.

2) dle schopnosti platit daně:

a) daně osobní - platí konkrétní poplatník, respektují jeho platební schopnost, závisí na výši jeho příjmu

b) daně „in rem“ - nezohledňují platební schopnosti poplatníka, např.majetková daň

3) podle vazby na důchod poplatníka daně Toto třídění bývá také zváno tříděním dle daňového přesunu:

a) přímé - placeny z vlastního příjmu poplatníka, jsou adresné a nepřenosné - daň z příjmu atd.

b) nepřímé - daň odvádí subjekt v rámci ceny zboží- např. DPH

4) dle předmětu daní:      

a) daně důchodové - daní různé druhy příjmů

b) daně spotřební – univerzální (DPH)/specifické (spotřební daně na vybrané druhy zboží, cla)

c) daně majetkové - daní movitý i nemovitý majetek

d) daně z hlavy - předmětem daně je sám subjekt.

5) dle použité sazby daně:

a) daně s pevnou sazbou - např. v korunách

b) daně s procentní sazbou, která může být buď proporcionální (= lineární), progresivní či degresivní

6) dle vztahu mezi velikostí daně a velikostí základu:

a) daně stanovené bez vazby na základ daně - např. daně z hlavy

b) daně specifické - sazba je stanovena naturální jednotkou  (př.hektolitr atd.)= tzv. jednotkové daně.

c) daně ad valorem - základ daně je odvozován z ceny předmětu daně - např. DPH

V současnosti se používá i třídění dle OECD či MMF (u některých skupin jde o členění na periodické a neper.):

a) důchodové daně, daně ze zisku a z kapitálových zisků

b) dávky za sociální pojištění (tzn. Ze zákona povinné pojištění)

c) daně z objemu mezd nebo daně z pracovní síly u zaměstnavatele

d) daně z majetku (tzn. Z různých druhů majetku, z nabývání majetku)

e) daně ze zboží a služeb

f) daně z používání zboží nebo z povolení užívat statky

g) ostatní daně

Další třídění pak mohou zohledňovat:

a) daňovou pravomoc - tedy kdo má právo daně uvalovat. Dle toho pak dělíme daně na státní a místní

b) daňové určení - tedy kam daň ve veřejném sektoru plyne. Ty pak dělíme na daně svěřené (plynou do určitého rozpočtu) a sdílené (určitým dílem plynou do určitých rozpočtů).

Dále daně můžeme členit dle toho, zda nám ovlivňují nebo neovlivňují ekonomické chování daňových subjektů:

a) distorzní – ovlivňují ; b) nedistorzní - neovlivňují

Či zda je jejich výnos ovlivňován či není fázemi hospodářského cyklu: a) indukované; b) neindukované

7.4  Daňové  principy

Daně by pokud možno měly být:

a) spravedlivé a slušné = měly by respektovat schopnost poplatníka daně zaplatit a jeho užitek ze zdanění; rozlišuje se horizontální a vertikální spravedlnost.

b) efektivní - aby nezpůsobovaly velké distorze v cenách a užitku (=nevznikalo moc velké daňové břemeno) a aby náklady na správu a výběr daní byly co nejmenší.

c) právně efektivní a průhledné - aby poplatníkovi byla jasná konstrukce daně. S tím souvisí i požadavek administrativní proveditelnosti a korektnosti vztahů mezí subjekty.

d) daňové jistoty - měly by platit delší dobu

Můžeme se setkat i s dalším daňovým principy  - výnosnosti pro veřejné rozpočty (jsou nejvýznamnějším fiskálním příjmem - také vyžaduje, aby příjmem veřejných rozpočtů byly nejenom daně se stabilním daňovým výnosem, ale i daně, které pružně reagují na vývoj v ekonomice a zabezpečují tak financování rostoucích potřeb.

V praxi je nemožné respektovat všechny tyto principy, dochází proto ke kompromisu mezi spravedlností a efektivností. A proto se využívají různé druhy daní - tzv. daňový mix.

7.4.1. Spravedlnost

- z pohledu rozdělování zdrojů = distribuční spravedlnost a to proto, že daně jsou nejen k naplnění státní pokladny, ale i ke zmírnění nerovnosti rozdělování zdrojů. V praxi je naplnění toho obtížné. Široká veřejnost pak tento pojem chápe jako:

a) schopnost platit daň - mělo by být dle platební schopnosti poplatníka

b) užitek ze zdanění - výše daně by se měla rovnat užitku, který plátce má z veřejných statků.

Toto je však v praxi nemožné.

Konstrukce daně by měla napomoci ke spravedlivému rozdělování důchodů a majetku ve společnosti, což zajišťuje princip vertikální spravedlnosti. To znamená, že bohatší by měl platit více, chudý méně. To v praxi vede k:          a) zdanění podle stejné absolutní oběti - může být progresivní, degresivní, proporcionální

b) zdanění podle stejné proporcionální oběti – využití progresivních vazeb

c) zdanění podle stejné mezní oběti - vede k ostré progresi

U přímých důchodových daní a daní majetkového typu se nejčastěji používá progresivně konstruované sazby daně. Problémem je stanovit míru progrese a mezní sazbu daně. Mezní daňová sazba důchodové daně je procentuální část poslední peněžní jednotky důchodu, která je  zaplacena na dani. Ke stanovení se využívá mírně progresivní sazby daně a klouzavé progrese.

Princip horizontální spravedlnosti - vyžaduje, aby poplatníci se stejnou schopností platit daně, platili stejně velkou daň.

7.4.2. Distribuční důsledky daní

Výsledkem uplatňování principu spravedlnosti je redistribuce důchodů prostřednictvím daní přímých i nepřímých. Dopad daní závisí i na struktuře spotřeby zboží a služeb.

Rozdělování příjmů měří Lorenzova křivka, která tedy vlastně měří distribuční účinky daní. Měří procentuální podíl domácností a kumulativní podíl získaného důchodu. Přičemž pokud se oddaluje křivka od stanovené linie, je distribuce důchodů nerovnoměrná. Čím víc se přibližuje, tím víc je systém daní progresivnější.

Daňovou progresivitu nebo regresivitu měří Gini koeficient, je v intervalu 0 (distribuce daní rovnostářská)-1 - distribuce daní nespravedlivá. 

Je třeba zkoumat, na koho daň dopadne.Podíl celkového daňového břemene na celkovém příjmu poplatníka daně představuje tzv.efektivní daňovou sazbu = (TB : Y), kdy TB=daňové břemeno, Y= celkový příjem poplatníka

Je-li tento poměr vyšší pro bohatší vrstvy, pak je daň progresivní. Pokud je tomu naopak, daň je regresivní.

7.5 Efektivnost daní + daňové břemeno (je větší než daň a daňový výnos)

Daňové břemeno = daň + nadměrné daňové břemeno + administrativní náklady. O zaplacenou daň se subjektu snižuje jeho disponibilní důchod. Daň by neměla výrazně ovlivňovat rozhodování o možné alokaci svých finančních prostředků - kapitálu. Neměla by ovlivňovat, co subjekt koupí atd. Přesto stát za určitých okolností používá daně k ovlivnění chování výrobce či spotřebitele. - např. daně na tabák či ekologická daň za znečištění ovzduší - nápravná daň.

Efektivnost daní snižuje tzv.náklady distorze - tedy náklady na vyhnutí se dani, přesunutí daně, tedy provedení tzv. substituce daně (hledání výhodnější alokace). Proto rozlišujeme daně:

a) daně nedistorzní - paušální daň, typická daň z hlavy, které se prostě nemůžeme vyhnout. Nedochází tedy k substitučnímu efektu., má pouze důchodový efekt - tedy snížení disponibilního důchodu.

b) daně distorzní - snižují disponibilní důchod a zároveň ovlivňují chování poplatníků, kteří hledají substituty - tedy daně způsobují tzv. substituční efekt.

7.5.1. Důchodový a substituční efekt – tyto efekty způsobuje každá daň:

a) důchodový efekt - každá placená daň snižuje disponibilní důchod poplatníka - snižuje jeho rozpočtové omezení.

b) substituční efekt - substituce poplatníka daně na méně zdaněný faktor, dochází ke změně preferencí poplatníka v rámci mezního užitku daně. Toto však způsobuje újmu jak poplatníkovi (př. menší užitek) tak státu (vybere míň). Tato újma může být peněžní i nepeněžní. »

7.5.2. Nadměrné daňové břemeno = (tzv. absolutní) Mrtvá ztráta (DWL)

To snižuje efektivnost daní, čímž představuje škodu privátního soukromého sektoru, která je vyšší než přínos veřejnému sektoru. Daňové břemeno představuje ztrátu čistého blahobytu jedince. Nadměrné břemeno je ale v určité objektivní výši nutné - cílem daňové politiky je dosáhnout kompromisu mezi spravedlností a efektivností. Čím jsou daně distorznější, tím je nadměrné daň.břemeno větší.  Nadměrné daňové břemeno souvisí se substitučním efektem -  ztráta soukromého sektoru je tím větší, čím větší je substituční efekt.

Velikost nadměrného daňového břemene na konkurenčním trhu závisí na:

a) elasticitě poptávky

b) elasticitě nabídky

c) velikosti daně

Při nezměněných podmínkách obecně platí:

a) nadměrné daňové břemeno je tím menší, čím menší je elasticita nabídky a čím menší je elasticita poptávky. Pokud jsou nulové, nedojde k substituci a břemeno je tak nulové.

b) nadměrné daňové břemeno je tím větší, čím větší je elasticita nabídky a poptávky

c) mrtvá ztráta roste rychleji než daň - roste se čtvercem růstu daně.

Celkové daňové břemeno je menší, je-li v daň. systému více malých daní, bylo by velké s jednou velkou daní » využívá se proto systém daní.

Stabilně výnosovými daněmi jsou specifické spotřební daně typu akcízů.  Záleží pak na elasticitě poptávky.

Vybrání daní vyžaduje administrativní náklady, které dělíme na:

a) přímé - na správu a výběr daní; jsou tím vyšší, čím více druhů daní v systému máme. Je důležité tyto náklady minimalizovat, což v praxi vede k centralizaci správy a výběru daní

b) nepřímé (vyvolané) - náklady soukromého sektoru, které souvisejí s výpočtem daňové politiky a zaplacením daně, př. náklady na daň.poradce. Je těžké je kvalifikovat a mají regresivní charakter.

Celková ztráta efektivnosti záleží na velikosti nadměrného břemene (=DWL).Výpočet:
celková efektivnost = DWL + přímé administrativní náklady + nepřímé administrativní náklady.

7.6  Daňový přesun a dopad

Zákon přesně stanovuje daňovou povinnost a kdo je poplatníkem daně -  zákonný dopad daně.

Výjimkou je daňové ručení - kdo zaplatí v případě neschopnosti: ručitel daně.

V praxi může docházet i k daňové incidenci - dochází k přesunu daní do nákladů, nájemného atd. Může tedy být rozdíl mezi zákonným dopadem daně a skutečným dopadem.

Daňový přesun (tax shift) lze rozdělit na přesun:

a) dopředu - tedy na odběratele, spotřebitele

b) dozadu - na dodavatele, výrobce

c) zároveň dopředu i dozadu - část se přesune na odběratele, část na dodavatele.

Jaká část se přesune (velikost přesunu) závisí na:

a) charakteru trhu

b) elasticitě nabídky a poptávky

c) velikosti daně

d) na míře otevřenosti ekonomiky

e) časovém faktoru

f) jaká odvětví daň postihuje

g) významnosti zdaněného trhu

» čím je poptávka elastičtější a nabídka méně elastická, tím větší část daně dopadá na výrobce.

» čím je poptávka méně elastická a nabídka elastičtější, tím větší část dopadá spotřebitele.

Daňový přesun proto může být:

a) částečný (část daně se zahrne do ceny a přesune na jiný subjekt)

b) plný (celá daň se zahrne do ceny)

c) nulový (daň se nezahrne do ceny ani nepřesune na jiný subjekt)

d) více než o 100% - v monopolní struktuře se cena zvýší o větší částku než je daň.

Tradičně se o přesunu hovoří u nepřímých spotřebních daní, ale platí to i pro daně majetkové atd. Dochází k postupnému přesouvání daní, tedy každá daň dopadá na jednotlivce, čímž se snižuje jeho disponibilní důchod.

V případě zjednodušení - konkurenční trh, jednotková daň na výrobek, elasticita nabídky i poptávky je lineární, pak nezáleží na tom, na koho je daň ze zákona uvalena, protože:

a) daň dopadá plně na spotřebitele v případě neelastické poptávky a plně elastické nabídky. Bude-li uvalena zákonem daň na výrobce, půjde o přesun dopředu.

b) daň plně dopadá na výrobce při neelastické nabídce a plně elastické poptávce. Bude-li daň uvalena zákonem na spotřebitele, půjde o přesun dozadu.

c) daň dopadne rovnoměrně v případě stejně pružné nabídky i poptávky a to bez ohledu, na koho je daň ze zákona uvalena.

Ramseyovo daňové pravidlo - doporučuje, aby byly největší daně uvaleny na takové výrobky, vstupy a výstupy, u kterých je nabídka a poptávka co nejméně cenově elastická. To by však mělo za efekt uvalení velkých daní i na základní potraviny a proto se toto pravidlo v praxi nevyužívá.

daňový mix – kompromis mezi efektivností a spravedlností

8.          Fiskální federalismus

     všude je  syst. většího počtu správních stupňů jako výsledek dlouhodobého historického vývoje » Polit. uspořádání musí odpovídat i uspořádání rozpočtové (důl. role vládní úrovně). Tedy jak sestavit výdaje a příjmy, co nejefektivněji?

» Teorie fiskálního federalismu

- řeší optimální přiřazení příjmů, rozdělení odpovědnosti za zabezp. a finan. veřejných statků a optimalizací vztahů v rozpočtové soustavě. Zkoumá jaké druhy veř. statků by jednotl. stupně veř. vlády včetně územ. samospr. měly zabezp. a financ., aby došlo k efektivní alokaci rozp. zdrojů. Zabývá se fin. vazbami, decentralizací a dekoncentrací

 - v širších souvislostech zkoumá rozdílné využití funkcí veřejných financí jednotlivými vládními úrovněmi.

Cíl: zvýšit efektivnost využití VF , zvýšit efekt. využití finanč. zdrojů rozpoč. soustavy.

Pozornost se v VF stále více věnuje místním financím – peněžním vztahům souvisejícím s tvorbou a použitím veř. rozpoč. i mimorozpoč. fondů na úrovni územní samosprávy.

2 etapy využívání fiskálního federalismu v praxi – 50 - 70.léta 20.stol. a období od 70.let 20.stol., kde ve vyspělých evr. státech dochází i k decentralizaci VF →změna postavení územ. samospr., hlavně na regionální úrovni.

8.1. Decentralizace kompetencí

- stupeň decentralizace – hlavní přístupy k rozdělení kompetencí mezi ústřední vládou a úz. samospr.,

- MMF rozlišuje:

a) zámořská federace (jasné oddělení kompetencí, samospr. nemá fce, které patří státu) – stejný model mají

b) severské unitární sáty,

c) federace německého typu (Rak., SRN – veř. spr. a samospr. plní úkoly v rámci tzv. kooperativní správy, obce mají vlastní komptenece a přenesené kompetence z federace/spol.státu – podobný smíšený model v ČR)

d) klasické unitární státy (víceúrovň. územ. samospr.)

- V posl. letech  - významný pokrok decentral. na územní samosprávy = obce, města

- ve většině evr. zemí obce zajišťují veř. potřeby: školství, zdravot.,soc. služby, pitná voda, kom. odpad, doprava…

- Vyšší efektivnost lokálního veř. sektoru je dosahována ve větších celcích díky úspoře z rozsahu, řeší se tedy centralizací obcí a to:

a) sloučení malých obcí. Většinou však zároveň existuje uvnitř velkých obcí nižší úroveň se zpravidla omezenými pravomocemi (oslabení zodpovědnosti volených orgánů vůči občanům = až násilně slouč. obce)

b) sdružováním obcí – pro zabezp. některých veř. statků či úkolů, nevýhoda = složité vazby a vyšší spr. výdaje

8.2. Podstata fiskálního federalismu (* teorie FF po WW2)

Důvody rozpracování teorie fiskál. feudalismu:

a) potřeba zkvalitnění demokrat. rozhodování o finan. tocích v rozp. soustavě,

b) zvýšení intenzity veřejné a občanské kontroly nad utrácením VF právě díky určité decentr. veř. sektoru,

c) zvýšení efektivnosti – při finan. potřeb veř. sektoru (hospodárnost)

teorie FF je založena na existenci víceúrovňové vládní úrovně » ve federálních státech jsou tyto úrovně veřejné vlády:

·       nadnárodní vláda – část vlád. pravomocí přenesena na nadnárodní orgán (Evrop.měnová unie)

·       federální vládu

·       státní, republ. či zemské vlády

·       regionální vládu (u vícestupňové územní samosprávy)

·       místní vládu (na úrovni měst a obcí)

V unitárních státech najdeme tyto úrovně veřejné vlády:

-   ústřední vládu (volený parlament vytváří svou mocí zákonný rámec pro postavení, působnost, činnost a hospodaření veř. správy, stát. správy, územ. samospr. ,vláda nese odpovědnost za výkon stát. správy)

-   územní samosprávu (dvoustupňová v řadě zemi i v ČR)

Významná struktura veř. správy + její činnost: řízení org. ve veř. sektoru

Státní správa zahrnuje orgány:

·  se všeobecnou působností (vláda v ČR)

·  se specializovanou působností (ministerstva + ústřední orgány, úroveň okresová:  fin. úřady, katastr.úřady a stavební, nezáv. krajské soudy….)

·  ostatní správní úřady na decentr. úrovni

·  místní, příp. regionální správy = výk. org. (decentr.org.státní spr. + výk. org. územ. samosprávy)

Systémy místní správy -  neexistuje unifikovaný systém

·  angloamerický - výlučné postavení samosprávné funkce

·  francouzský – vícestupňová územ. samospráva a dekoncentráty – na místní úr. zajišťují stát. správu v příslušném oboru centrál. orgánů

·  smíšený systém – obec=zákl. článek samosprávy a vyšší stupně územ. samospr. vykonávají nejenom úkony vlast. samospr., ale v mezích zákona také některé úkony stát. správy (v ČR,Něm.,Rak.)

Cíl teorie FF:          1)opt. rozdělení pravomoci a odpov. za zabezp. netržní činnosti mezi jednotl. stupně veř. vlády,

2) optim. využ. fce VF na jedn. vlád. úrovní,

3) optim.přiřazení veř. příjmů a veř. výdajů rozpočtům

Spolupráce mezi státem a úz. samosprávou: (v demokr. zemích = vztahy spolupráce/partnerství) charakteristika:

1) optim. rozdělení pravomocí a odpovědnosti při zabezp. veř.statků,

2) optim. rozděl. veř. příjmů a jistá míra fisk. decentralizace finan. prostř., hospodárnost vynakládání finan.

3) částečné zohlednění zájmů a preferencí územ samosprávy a jejích občanů,

4) část. autonomie v rozhodování územ. samosprávy, lepší veř. a obč. kontrola,

5) součinnost územ.samosp. s orány státu,

6) stupeň kontroly nižších vlád. úrovní a jednotl. úrovní územ. samospr. ze strany ústřed. vlády (její pomoc:poradenství, metodická činnost)

8.3. Modely fiskálního federalismu

modely FF – podle rozdělení veř. P a V mezi jednotl. rozpočty a podle vazeb mezi rozpočty:

1) vertikální (většinou) – a) podoba centralizovaného modelu FF, b) podoba decentralizovaného modelu FF 

2) horizontální – finan. vztahy mezi rozpočty na jednotl. vlád. úrovních jsou v horizont. linii,uplatněn princip solidarity (bohatší země dotují chudší)

- v dem. zemích převažuje: kombinovaný model FF

8.3.1. Centralizovaný  model fiskálního federalismu (FF)

 = Nízká míra soběstačnosti nižších vlád. úrovní, soběstačný je pouze ústřední rozpočet

- přes dotace může stát silně ovlivňovat činnost a hospodaření nižších vlád. úrovní » rozsáhlé přerozdělovací vztahy: upřednostňují se dotace - přísně účelové, jsou nástrojem rozsáhlé kontroly od státu.

8.3.2. Decentralizovaný  model fiskálního federalismu (FF)

= úplná finanční soběstačnost nižších vládních úrovních - musela by ale fungovat daňová pravomoc (zajištění dostatku příjmů do rozpočtů) » to nelze, protože –

- problém je rozdílná daňová kapacita a rozdílný daňový výnos menších územ. celků →stát nemůže korigovat.

- Vyčlenit příjmy ve výši max. potřeby je zase nehospodárné, jelikož většina příjmů má daň. charakter vedlo by to  k růstu daňového zatížení (pro potř. výnos z daní)→ tento model je teoretický a nevyužívá se

8.3.3. Kombinovaný  model fiskálního federalismu (FF)

= každá vládní úroveň má vyčleněny své vlastní příjmy, které pak doplňují dotace z vyššího rozpočtu.

- díky přerozdělování formou dotací, může stát zmírňovat nerovný daň. výnos v jedn. regionech, obcích.→umožňuje územ. samospr. na celém území zabezp. zákl. lok. a region. statky ve srovnatelné kvalitě. V min. míře ovlivňuje rozhodování územ. samospr.

- Formy přerozdělování: a) daňovým určením, b) dotacemi v rámci rozp. soust.

- mohou převládat central. či decentr. prvky. Obcím se ale vyčleňuje čím dál více daň. příjmů→zvyšuje se míra soběstačnosti rozpočtů územ. samospr.

8.4. Fiskální federalismus (FF) a decentralizace funkcí VF

8.4.1. Možnosti decentralizace alokační fce

- základem je míra decentralizace alokační funkce VF – (podstatou decentralizace alok. funkce je částečné decentr. zajišťování a finan. veř. statků nižšími vlád. úrovněmi a jednotl. úrovněmi územní samospr.)

- tato míra souvisí s : určitou decentr. zabezp. veřejných statků, tak i s částeč. decentr. jejich financování z rozpočtu příslušné vlád. úrovně

- analýza prospěchu ze zabezp. veřejných statků – řeší KDO má prospěch z veř. financování – celý stát, či jen občani nějakého reg.? veř. statky musí být zajišťovány v souladu s preferencemi obyvatel, kteří hradí náklady na tyto statky prostřednictvím daní

» Centralizovaně by měly být zabezp.a finan. veř. statky, z nichž mají užitek obyvatelé celého státu

» Decentralizace - obce zabezpečují:            1) národ. veř.statky užitek pro obč. celého st. (zákl.vzdělání,silnice..)

2) lokální veř. statky pro své obč.(př. MHD..)

Vyšší stupně územ.samospr. zajišťují: některé nár. veř. statky a statky region. charakteru

- Vhodné daně na decentr. úrovni:

a) daně z pevného zákl. = jsou stabilním příjmem ale málo dynamické, př. majetkové daně

b) místní daně = spjaty s daným místem, výnos mohou orgány ovlivnit

- Nevhodné daně na decentr. úrovni:

a) progresivní daně (nevyhovují požadavku stability)

b) nepřímé spotřeb. daně (spotřeba je jinde než výroba),

c) daně s využíváním nerovnoměrně rozložených přírod. zdrojů

- Rozdělování daň. výnosu ovlivňuje státoprávní uspořádání a rozdělování kompetencí. Využití sdílených daní – vyšší finan.soběstačnost úz. samospr.

- Typ sdílené daně – podíl plyne do rozpočtů podle:

a) v závislosti na tom, kde byla vybrána: zásada původu daně,

b) dle přerozdělovacího vzorce – respektuje poč. obyv. obcí

Hlavní výhody sdíl. daní – 1)stabilita, 2)snížení nerovnosti v daň. výnosu, 3)zvýš. pravomoc územ. samospr. v rozhodování,4)propojení výnosu ze sdíl. daní důch. typu, či sdílené DPH na ekon. cyklus.

Hlavní nevýhody sdíl. daní-1)růst závislosti územní samospr. na rozhodn. státu,2)nemotivují územ. samospr. k tvorbě vlast. rozpočt. přijmů,3)zmenšují odpovědnost úz. samospr. za výši svých výdajů,4)ústřed. vláda má zájem především na růstu těchto daní, dostává z nich rozhod. podíl.

- Formy místní daně:

1) výlučně místní daně s výlučným místním základem daně – obec má určitou daň. pravomoc,dochází ke kapitalizaci daně – užitek z lok. veř. statků je kapitalizován do tržní ceny nemovitostí, zároveň se však do ceny nemovit. kapitalizují také místní daně

2) překrývání daňového zákl.–stát a obce se dělí o daň. základ, obec rozhoduje jen o sazbě daně(sev.země)

- Cíl dotací: 1) zmenšit rozdíly v daň. kapacitě a finan. nerovnost, 2) vyrovnání místních potřeb, zajištění standardu zákl. veř. stat., 3) vyrovnat finan. usilí, 4) respektovat jev externality mezi obcemi

- Vliv konkurence na alokační efektivnost – PODMÍNKOU PRO DOSAŽENÍ vyšší hospodárnosti je konkurenční prostředí a určitá struktura,rozsah a kvalita veř. statků.Pro efekt. produkci veř. stat. = nutnost analýzy poptávky veř.st. – Občan se přestěhuje tam,kde požadovaný standard. Volí si..→Vliv mobility na alokační efektivnost – mobilita uživatelů veř. st. umožňuje získat vyšší efekt z decentr.

- Decentralizační teorém a tzv. Tieboutova hypotéza: snižování nákladů v lok.a reg. veřejém sektoru, předpoklady:a)existence dost. velkého počtu místních společenství (odlišnost statků),b) konkurence mezi obcemi, c)dokonale mobilní uživatelé veř. statků a splnění reál. předpokl. pro migraci obyv.,d)absence psycholog. bariér,e)obyv. žijí ze svého příjmu

ztráta efektu z centrál. zajišť. veř.st. je závislá na:1)rozdílech v poptávce,2)cen.elastic.poptávky,3)možných úsporách z rozsahu

Podmínky alok. efektivnosti:1)optim.objem a strukt.veř.statků (druhy a kolik jichú,2)optim. velikost společ. občanů – pro kolik obyv. konkr. st. zabezpečit,3)jaký standard veř. statků,4)jakým způs. se bude finan. produkce veř.st.

8.4.2. Možnosti decentralizace redistribuční fce

=cíl: zmírnit důchod. a soc. nerovnosti, redistr. fce je tedy centralizována především na stát. rozpočet, jejím projevem ve VF je přerozdělováních prostředků v rozpočt. soust.

Redistirib. mezi rozpočty- zmírnit nerovnosti mezi regiony a obcemi, míra přerozděl. a převažující forma přerozd. závisí na uplatňovaném modelu FF

Rozpočtová soustava a FF

- jednotl druhy VR jsou relativně samostatné. Každý má vymezenou svoji přijm. základnu, která by měla být jeho rozp. omezením.

- Rozp. nižších vlád. úrovní a územ. samospr. nejsou finan. soběstačné.

- velké rozdíly v daň. kapacitě a v daň. výnosu mezi obcemi: optim. přiřazení příjmů a výdajů rozpočtům jednotl. vlád. úrovní ovlivňuje míru finan. soběstačnosti

- měření fin. soběstačnosti - míra samofinancování – podíl vlast. příjmů na běžných, každoroč, se opakujících výdajích rozp. → požadovaná prům. míra soběstač. obcí a vyšších stupňů úz. samospr. je výsledkem uplatňovaného modelu fiskálního federalismu

- Příčiny existence přerozděl. procesů uvnitř soust. VR:

a) na str. výdajů:   1) rozdělení kompetencí za zabez.veř.st. mezi vlád. úrovně (míra decent. alok.fce),

2) míra decentr. redistrib. a stabilz. fce VF   

b) na str. příjmů:   1) daň. určení (RozpUrčDaní – nejvýnosnější daně jsou do SR)

2) zák. vymezená daň.pravomoc = uvalit místní poplatky (aby nebyla daň. konkurence a následná migrace obyv.)

3) nerovnoměrně rozložené příjmy (i daňové) = rozdíly v daň. kapacitě a v daň. výnosu mohou být velké mezi obcemi

- dotace z rozpočtu vyšší vlád. úrovně do rozp. nižší vlád. úrovně (úz.samospr.) – z toho vzniká poté důch. efekt a substit. efekt (u účelových dotací)

- problém dotačních syst. = najít vhodná kritéria pro poskytn. dot.

- Požadavky na dotace – 1) nezávislost v rozhod., 2) spravedlnost rozděl., 3) příjmová dostatečnost, 4) stabilita a prognózování, 5) administr. jednoduchost, 6) motivace úz.samospr. na dobrém hospod., 7) využívání i cílených grantů

- forma peněžních transferů (do rozpočtů úz.sam.):

a) běžných dotací

1. účelové-zúčtovatelné – musí seprokázat použití na účel, nevyčerpaná se vrací; + adresnost, - admin. náročnost, kontroly

2. neúč.– použití řeší obce samy, posilují pravomoc a odpovědnost úz. samosp.); poskytnutí podle ukazatelů: počet obyv,.. ; slouží ke zmírnění nerovností

b) kapitálová dotace – účelové - konkrétní investice (př. škola),jsou zúčtovatelné, nevyčerpaná se vrací

- problém u účelových dotací – zda se mají poskytovat:

1) procentně (finan.spoluúčast příjemce = podmíněná dotace (výhoda: motivace)

2) absolutní částkou bez požadované finan. spoluúč.=nepodmíněná dotace (nevýhoda: požadavky na co nejvyšší částky)

- především kapitálové dotace se dělí: nepodmíněné (vyšší vládní úroveň dotuje nižší bez požadavku fin. spoluúčasti) podmíněné         rovnocenné (polovinu uhradí ze svého rozp.nižší úroveň)

                                                                 nerovnocenné (jinak než polovina)

- Princip solidarity a zásluhovosti: praxe velký problém jak promítnout do rozp.vztahů a zisku dotací

- mucholapkový efekt: Jestli nižší vlád. úroveň dostává neúčel.dot. na veř.st. z rozp. vyšší vlád. úrovně, obecně rostou stále více veř. výdaje

8.4.3 Možnosti decentralizace stabilizační funkce

Stabilizace lok. a region. politiky:stabil.fce VF je doménou stát.rozpočtu, nyní se motivuje i územ. samospr.,aby aspoň z části svých rozp. využila prostředky ke stabil. ekonomiky a zaměst. na svém území→ ve vyp. zemích se obce snaží:a) vytvářet podm. pro fungování soukr. sekt.,b) vytv.prac. přílež.

8.5. Model fiskálního federalismu (FF) v ČR

=kombinovaný model FF v ČR s určitými decentralizačními prvky, upravuje zák. o rozp. určení daní,z. o rozp. pravidlech + zák. o rozp. pravidlech na přísl. rok

- obce a kraje nejsou finan.soběstačné, ale od r.2003 mají víc o podíl na DPH, kraje = závislé na dotacích

 

9.         Fiskální politika (FP)

9.1 Pojem fiskální politika

= záměrná činnost státu (reprezent. vládou) využívající zejména stát. rozpočtu k regulaci peněž. vztahů mezi státem a ost.ekonom. subjekty s cílem stabilizovat makroek. vývoj. Využívá stabil. fce VF v praxi a je součástí stabilizační hospod. politiky státu.

uplatněny 2 přístupy: a) pozitivní – odhadnutí pravděpodobných ekon. důsledků b) normativní – posouzení navrhovaného směru,využití nástrojů fisk.polit. + doporučení

Prostřednictvím nástrojů VF se vláda snaží ovlivnit:1)důch.situaci,2)chování ekon.subjektů (př.daně)-vyvolat žádoucí účinky:zaměstn. + hospod. růst,3)v posl. letech snižování veřejného dluhu

Nástrojem stabiliz. fisk. politiky je státní ROZPOČET: a) změny ve strukt. je je příjmů,b) změny ve stukt. výdajů,c) záměrné saldo stát. rozpočtu

9.2 K vývoji stabil. FP

-Velká hosp. krize 30.léta 20.stol. → J.M. Keynes: Keynesiánské předpoklady stab. FP:

1) potřeba stát. zásahů, aktiv.stabil.pol. jako důsledek trž. selhání  (kolísání agr.poptávky)–stát.zásahy,

2) lze dosáhnout optim. využití kapacit a zaměstnanosti,

3) prioritní úloha výdajů SR při stabilizaci hospodářstv

Opatření FP - charakter:

A) dlouhodobá o. - působí proticyklicky, automatické vestavěné stabilizátory (soc. dávky, progr.daně)

B) jednorázová opatření (jednoráz. změny: daň.systému, změny ve výdajích SR)

klasické nástroje fisk. politiky:

a) vládní výdaje na nákup zboží a služeb (oživení agr.pop.),

b) progr. konstruované daně zejm. důchodového typu (autom.vest. stabilizátory)

(cíle fiskální politiky v historii:WW2-válečné priority, po ní-veřejné výdaje obnova,cíle:zaměstn.,tempo růstu…70.léta 20.stol.-stagnace ekon. růstu a inflace=stagflace,měn. a ropná krize,růst výdajů stát.rozpočtů..cíle:boj s krizí, s nezaměstn.,veř.dluhem,..80.léta 20.stol.-daň.reformy,investice..)

Kritika účinnosti FP: účinnost jen ve vztahu k VV: 1) vláda může ovlivnit jen veř. výdaje, 2) daň. výnos nemůže vláda úplně ovlivnit » proto se má vláda snažit minimalizovat VV, jinak FP neúčinná

Koordinace nástrojů: neúčinnost FP je odůvodněná vládním selháním. » v posl. letech se proto nástroje koordinují např. Evropská měn. unie; koordinace měnové a fiskální politiky

9.3 Typy FP

1.     Expanzivní stabil. FP: využívá – a) nástroje přímé: růst V stát. rozpočtu»růst agr.popt., b) nepřímé: snížení daní»ovlivnění růstu soukromé spotřeby, c) kombinace obou = připuštění deficitu stát. rozpočtu (SR) → důsledek f.expanze = finanč. nerovnováha (schodek SR)

2.     Restriktivní stabil FP: (potřeba utlumit) využívá – a) přímé nástr.: pokles V stát.rozp.» pokles agr.pop. b) nepřímé: růst daní=↑příjmů st.rozp. → důsledek f.restrikce = také fin. nerovnováha (přebytek SR)

Rozdělení výdajů st. rozpočtu (význam strukt. výdajů)

a) vlád. nákupy zboží a služeb (plně ovlivňují agreg. poptávku)- př. výdaje na veř.investice

b) transfery (Vliv peněž. transf. ze SR na agreg. popt. je ovlivňován tzv.mezním sklonem k úsporám (= o kolik vzrostou úspory pokud důchod vrzoste o 1 dodatečnou j.), vliv na agr. popt. bude tím ↑, čím ↑ bude mezní sklon ke spotřebě), chápány jako záporné daně

c) čisté daně (daně-transfery)

- výdajová strana SR je klasický nástroj fisk.pol.

- rozhodující podíl v agreg. popt. má soukr. spotřeba - prostor pro fisk.expanzi přes výdaje SR je tedy omezený - Fiskální dopad je ovlivněn mezním sklonem ke spotřebě soukr.sektoru.

- MODEL AS-AD (IS-LM): AD - trh zboží, AS – trh peněz

            - křivka AD klesá - s růstem ceny klesá poptávka XXX křivka AS roste – s růstem ceny roste nabídka

            - metodicky přístup – založen na principech Walrasovy teorie všeob. rovnováhy:

- v uzavřené ekonomice jsou 3 rozdílné trhy: jsou-li 2 v rovnováze, musí v ní být i 3. trh; jedná se o trhy zboží (agr.pop.), trhy peněz (agr.nab.) a obligací

- rovnováha na trhu = rovnice:  I + G = S+T Invest.,G:vlád.výdaje,S:úspory,T:daně)

- křivka AD = množina bodů, které představují kombinaci hodnot důchodů (resp. HDP) a úrokové míry, kdy reálné investice jsou v rovnováze s úsporami (křivka AD = rovnováha; nad AD – reálný produkt moc vysoký a převažuje nabídka – produkt klesá; pod AD – reálný produkt moc nízký, převaha poptávky, vznikají vynucené úspory, produkt roste)

- sklon AD závisí na citlivosti reál. investic

- posuny AD = vliv opatření FP ve výdajích a daních

- křivka AS = množina bodů, které představují kombinaci hodnot úrokové míry a důchodu (resp. HDP), kdy reálná poptávka po penězích je v rovnováze s reálnou nabídkou (křivka AS – peníze v rovnováze; nad AS – moc vysoká úr.míra, klesá poptávka po penězích, klesá úr. míra; pod AS – úr.míra moc nízká, poptávka po penězích roste, úr.míra roste)

- Agr. poptávka = celk. poptávané množství zb., Agr. nabídka = celk. nabíz.množství zb. a sl.

- model AS-AD: modeluje dosažení makroek.rovnováhy mezi AD a AS

- cíl fisk.pol.: dosažení všeob. rovnováhy na trhu zboží a služeb, kdy jsou využity exist. výrob. kapacity a je optimální zaměstnanost

- Při fisk. expanzi křivka AD vpravo: (↑Y=↑C+↑I+↑G … ↓daní)

- při fisk. restrikci vlevo (↓Y=↓C+↓I+↓G … ↑ daní)

9.4 Účinnost FP

- má vazbu na velikost posunu AD křivky – působí na ni:1)síla původ. opatření, 2)velikost fisk. multiplikátoru, 3)sklon LM (AS křivky)

- fisk.politika je max. účinná, je-li sklon AS (agr.nabíd.) vodorovný a je max. neúčin., je-li AS strmá (svislá)

Za předpokladu, že se ekonomika nachází v tzv. Keynesiánském prostoru (= exist. nevyužité kapacity), veškerý posun AD se promítne do zvýšení reálného produktu Q.

Pokud je ekonom. v tvz. neoklasickém poli (= v blízkosti optim. produktu), veškerý posun křivky AD vpravo se promítne jen do zvýšení cen. hladiny P a působí inflačně

Keynesiánci: f.expanze je účinná a vede k růstu produktu, existuje spekulativní poptávka po penězích, poptávka po penězích je citlivá na úrokovou míru

monetaristé: neexistuje spekulativní poptávka po penězích a je bezvýznamná, poptávka po penězích není citlivá na úrokovou míru, křivka LM je skoro svislá

9.5 Multiplikační procesy a jejich vlivy

multiplikátor = výsledná změna endogenní proměnné (př. výdaje,daně), zkoumají předpoklád. změnu agregát. poptávky v důsledku operací ve výdajích a příjmech

Typy fisk. multiplikátorů: a) výdajový m. (jak se změní reál. produkt, změní-li se výdaje o jednotku)

b) daňový m. (demultilplikátor, jak se změní reál. produkt, změní-li se daně o jednotku, je záporný)

c) m. vyrovnaného rozpočtu (změna reál. produktu, když dojde ke změně v daň. přijmech i výdajích)

Jaký je výsled. vliv na agreg. poptávku je ovlivněno mezním sklonem ke spotřebě.

multiplikační účinek ovlivňuje: pokles mezního sklonu ke spotřebě, zvýšení mezního sklonu k importu, zvýšení mezní sazby důch. zdanění…atd.

10.       Rozpočtový deficit a veřejný dluh

10.1 Deficit veřejného rozpočtu

Rozpočtové saldo (přebytek i schodek) je výrazem krátkodobé rozpočtové nerovnováhy.

V případě SR nutno analyzovat příčiny vzniku salda » vyloučit negativní příčiny do budoucna

Normativní ekonomie: Co je správné? Vyrovnaný SR či nevyrovnaný? z hlediska rozp. politiky určitě vyrovnaný

Pozitivní ekonomie: Jaký je důsledek vyrovnaného státního rozpočtu? Jaký je důsledek salda státního rozpočtu?

Je třeba rozdělovat mezi finančním plánem a jeho dodržováním. (plánuju schodek X mld. A on je ve výsledku vyšší- špatný odhad, špatné hospodaření)

Koncepce vyrovnaného státního rozpočtu:

--základ: je třeba zajistit dlouhodobě kontinuitu hospodářské politiky, deficit státního rozpočtu považován za nemravný

--cíl:maximální hospodárnost v rozpočtové sféře, neplýtvat finančními prostředky » Odmítnutí SR jako nástroje stabilizační fiskální politiky

Rozhodující vliv má saldo SR, nelze ale přehlížet salda rozpočtů nižších vládních úrovní a územní samosprávy

Brát v úvahu i hospodaření mimorozpočtových fondů

Deficit SR se stal chronickým jevem v 70. letech (ve světě celkově)

10.1.1. Pojem deficitu

Veřejný rozpočet je:

-        vyrovnaný, když P=V

-        přebytkový, když P jsou větší než V (tvorba rezerv, využití k fin. investování, splácení dluhů)

-        schodkový když P jsou menší než V (rozpočet jako účetní bilanci je nutné vyrovnat)

v návaznosti na makroekonomii (členění rozp. na strukturální/cyklický)» i schodek je strukturální/ cyklický:

1. strukturální část (rozpočet) -

- aktivní - je určována opatřeními hosp. politiky s volností rozhodování (stanovení daňových sazeb…)

- strukturální rozpočet: jaké by byly státní příjmy, výdaje a deficit, kdyby ekonomika fungovala na hladině potenciálního produktu

2. cyklický rozpočet

-  velká část rozpočtu je ale cyklická- určována pasivně stavem hospodářského cyklu (tj.výše národního důchodu a produktu…)

- propočítává dopad hospodářského cyklu na rozpočet (měří změny v příjmech…, které vznikají proto, že ekonomika nefunguje na úrovni potenciálního produktu)

cyklický rozpočet = skutečný – strukturální rozpočet

Deficit kryjeme:   - mimorozpočtovými nenávratnými zdroji

- z rezerv

- použitím návratných finančních prostředků (zadlužením)

dlouhodobý deficit = výsledek špatné rozpočtové politiky

požadavek vyrovnaného rozpočtu odlišně aplikován na běžný a kapitálový rozpočet, často pouze k běžnému r.

Rozpočty územní samosprávy a kapitálový rozpočet by měly dodržovat pravidlo vyrovnaného či mírně přebytkového rozpočtu

10.1.2. Deficit státního rozpočtu

Do celkového deficitu zahrnován za tzv. vládní sektor primární deficit + úroky z veřejného dluhu

Celkový deficit = - (hotovostní příjmy – hotovostní výdaje – úroky z veřejného dluhu)

Toto pojetí deficitu:

-        vyjadřuje tokový pohled

-        necharakterizuje: změnu fiskální pozice státu, změnu pohledávek a závazku, majetkovou pozici státu

-        neodráží všechny finanční operace veřejného sektoru (př. Neziskovky)

-        zahrnuje pouze hotovostní operace (nezahrnuje pohledávky a závazky státu)

Metodika ESA: využívána pro vykazování deficitu v rámci EU

-        založena na aktuálním principu

-        závazná metodika pro hodnocení pnění maastrichtských konvergenčních kritérií

primární deficit (PD): … PD=- [(příjmy – (výdaje – úrok z veřejného dluhu)]

U SR důležité, zda je plánovaný/neplánovaný

plánovaný (aktivní – strukturální deficit): (chtěný) schvalován už v zákonu o SR (tam i schvalován způsob krytí plánovaného deficitu) nástrojem fiskální politiky státu, je projevem expansivní fiskální politiky, vyšší výdaje SR = snaha o oživení ekonomiky, zvýšení agregátní poptávky, snížení nezaměst.

neplánovaný (pasivní – cyklický deficit) – nechtěný, působením vnějších vlivů, hl. hosp. cyklu

u každého rozpočtu je důležité posuzovat deficit z hlediska časového:

-        krátkodobý deficit: výsledek krátkodobého časového nesouladu mezi tokem P a tokem V; normálním jevem v průběhu rozpočtového období (důsledek způsob výběru daní, lhůty pro výběr daní…)

-        výsledný deficit ročního hospodaření

-        střednědobý a dlouhodobý deficit = chronický deficit veřejného rozpočtu (několik let po sobě)

Chronický deficit: jedna z příčin velkého nárůstu veřejného dluhu (boje s deficitem- zavedení maastrichtských kritérií= max. 3% primární deficit na HDP a veřejný dluh – max. 60% podíl veřejného dluhu na HDP.)

10.1.3. Teoretické přístupy k deficitu

Klasická politická ekonomie a klasická teorie VF prosazovala vyrovnaný rozpočet (tzv. zlaté pravidlo – až do 30. let), do zač. 20. st. klasická teorie VF odmítá deficitní hospodaření státu

● Keynesiánská revoluce (30.léta)- etapa cyklicky vyrovnaného rozpočtu (do 70. let)

Keynes: hlavní příčinou pomalého eko růstu a krize je nedostatečná poptávka » podpořit poptávku » zvýšení poptávky ze strany státu » podpora růstu produkce = připuštění možnosti přechodného deficitního hospodaření v důsledku růstu výdajů SR

- Cyklicky vyrovnaný státní rozpočet nástrojem stabilizace ekonomiky - stabilizační fiskální politika: jejím nástrojem progresivně konstruované důchodové daně

- Zač. 70. let- stagflace (zpomalení až zastavení eko růstu spojené s relativně vysokou inflací a růstem nezam.)

● 70. a 80. léta – etapa snah o omezení státních zásahů

Monetaristé: je třeba podstatně omezit zásahy státu do ekonomiky

Rostoucí inflace přestala být považována za faktor snižující nezaměstnanost, ale začala být považována za hlavní příčinu růstu nezaměstnanosti v důsledku poklesu hospodářské aktivity.

Neoklasikové: propojili výdaje SR, daňovou politiku a dluh

Zaměření se na chování domácností a podniků

Přístup založen na konceptu celoživotního důchodu (ovlivňuje spotřebu více než disponibilní důchod)

Spotřeba je závislé na permanentním příjmu a působení změny daní na jeho výši

Ricardiánská ekvivalence : jsou státní dluhopisy bohatstvím?

Úvaha: financování státního dluhu vydáním obligace je pouze odkladem zdanění. Státní obligace neznamenají čisté bohatství, neboť  tyto obligace budou muset být splaceny zvýšením daní.

● Od začátku 80 let realizace politiky omezování státních výdajů, privatizování neefektivních, většinou dotovaných státních podniků, omezení, případně odstranění rozpočtových schodků, zastavení expanzivní fiskální politiky, masové podpory soukromých investic, zejména snížením daní podnikatelům, upevnění důvěry ve stabilitu právního prostředí a dodržování všeobecně platných tržních pravidel

● Teorie rozložení daňové distorze

Současná generace tím, že neplatí velké daně může spořit. Úspory odkáže budoucím generacím, ty  nich budou moci splácet dluh.

●Teorie mezigeneračního rozložení výdajových šoků a daňového břemene

obhajuje deficitní hospodaření způsobené pořizováním nákladných investic ve veřejném sektoru

Rozložení financování prostřednictvím spláceni deficitu na několik generací, které budou mít z těchto investic užitek – potřeba mezigener. přerozdělování (Příští generaace nejen splácejí dluh, ale mají i užitek z výdajových programů), tato teorie nahrává bohatým subjektům, které nakupují st. dluhopisy a získávají ze SR úrokový výnos

● Teorie dobrovolnosti deficitního financování

Dobrovolně se využívají na financování veřejných výdajů návratné zdroje, na rozdíl od zvyšování daní jako vynuceného břemene (zdůvodnění deficitu SR)

Deficit a dluh považován za pohodlnou únikovou cestu při řešení napjatostí rozpočtového hospodaření pro současnou generaci

10.1.4. Příčiny rozpočtového deficitu

Od 70 let chronická deficitnost SR … dlouhodobá politika státu blahobytu = růst VV

hl. příčina = Kumulované deficity SR se staly jednou z hlavních příčin růstu veřejného dluhu  

Dynamika dluhu územní samosprávy se od 80 let snižuje – vedlo to k přenášení dluhu na SR (ptž je stát dotoval)

Vznik a výši rozpočtového deficitu ovlivňují:

-        vnitřní faktory – vliv na aktivní deficit (endogenní): expanzivní charakter fiskální politiky (vláda záměrně zvyšuje výdaje SR, aby ovlivnila růst agregátní poptávky a záměrně snižuje daňové zatížení), časové rozložení výdajového šoku (růst cen základních surovin se lavinovitě promítne do růstu cen ostatních komodit), časové rozložení daňového zatížení na více generací, vládní populismus (předvolební období) 

-        vnější faktory – vliv na pasivní deficit (exogenní; působí nezávisle na vládních záměrech): Kolísání tempa eko růstu, hospodářský pokles, růst nezaměstnanosti, růst cen základních surovin, cenové šoky, deprese e světě, růst úrokové míry, úrok z veřejného dluhu, mimořádné události (válečný konflikt, přírodní katastrofy).

10.1.5. Důsledky deficitu SR

krátkodobý pohled – důsledky mohou být pozitivní, protože se mohou: eliminovat vlivy exogenních faktorů (cenové šoky…) a financovat efektivní veřejné výdajové programy (pomocí návratných finančních prostředků v situaci, kdy míra výnosu projektu je vyšší než úroková míra z dluhu)

Jestliže je deficit SR záměrně krátkodobě využíván v konkrétní situaci hosp. deprese, má pozitivní vliv na dosažení rovnovážného stavu.

V krátkém období je obtížné zvýšit daně

Dlouhodobý pohled - důsledky deficitu negativní. Dlouhodobý deficit vede k růstu veřejného dluhu, dluhová služba se stává pro rozpočet břemenem.

Vyvolávání silných inflačních tlaků. krytí deficitů na úkor omezování soukromých investic, dochází k vytěsňovacímu efektu.

10.1.6. Financování deficitu SR

-        pomocí emise státních dluhopisů = dluhové financování

-        úvěrem = peněžní financování

-        ze státních aktiv. Častý probléme jejich ohodnocení.

Dluhové financování:

-        emise státních dluhopisů a jejich prodej

o   soukromému sektoru včetně komerčních bank, případně obyvatelstvu (vznik vnitřního dluhu)

o   do zahraničí (* vnější dluh).

Peněžní financování - krytí dluhu:

o   půjčkou od centrální banky (přímý bankovní úvěr s charakterem úvěrové emise peněz nebo přímý nákup státních dluhopisů centrální bankou). Nadpoužíváno - vedlo v mnoha zemích k tomu, že poskytnutí přímého úvěru od CB na krytí deficitu je ze zákona zakázáno. CB může nakupovat státní dluhopisy pouze na sekundárním trhu.

o   Půjčkou ze zahraničí - tlak na pasivní saldo platební bilance

D= - (T- Cg-Ig) … D…deficit; Cg…vládní spotřební výdaje; Ig…vládní investiční výdaje; T….daně

Financování deficitu shrnuje rce:   - (T-Cg-Ig) = B^gp + B^cb + B^gf + S^ga …

Bgp….prodej státních dluhopisů domácímu soukromému sektoru; Bcb….půjčka od CB; Bgf…prodej státních dluhopisů do zahraničí; Sga…příjmy z prodeje státních aktiv

Rozpočtový deficit – (T-Cg-Ig) = G-T lze financovat takto: G-T = S – (I+NX)

G…vládní výdaje na zboží a služby; T…čisté daně; S..soukromé domácí úspory; I…soukromé domácí investiční výdaje; NX…čistý vývoz

Financování deficitu domácími návratnými zdroji je omezené. - (T- Cg- Ig) = (Sp- Ip) + (Im – Ex)

Sp…soukromé úspory ; Ip…soukromé investice; Im…hodnota importu; Ex..hodnota exportu

Čím více roste Cg a Ig, o to je nutné více snížit reálnou spotřebu soukromého sektoru

Řada zemí financuje deficit SR z vnějších zdrojů = zahraničním dluhem (vliv nejen  výše úroků,ale i devizový kurz)

Dlouhodobé řešení deficitu:

-   ze státních fin. aktiv (Sga), z rezerv min. let, z výnosů z privatizace st. majetku, z kapitálového maj. státu

-   zvýšením daní

Členské země EU se snaží dodržovat maastrichtské konvergenční fiskální kritérium propodíl primárního deficitu na HDP ve výši maximálně 3%.

Fiskální nerovnováha je:

-   obecným problémem (bez ohledu na ekonomickou vyspělost země)

-   dlouhodobý problémem – rychle nastoupit cestu reforem sociálního a zejména důchodového pojištění

prosazovat zvýšení alokační efektivnosti v organizacích ve veřejnémsektoru

10.1.7. Deficit v ČR

S problémem se vyrovnáváme od poloviny 90 let 

V posledních letech se začíná objevovat nejen ve státním rozpočtu a rozpočtu obcí,ale i hospodaření krajů

Od pol. 90 let deficit SR ČR narůstá stále rychleji. Teprve v posledních letech se deficit mírně snížil

Z hlediska možných vlivů deficitu SR na agregátní poptávku se očišťuje saldo SR o čisté půjčky

Prvotním výdajem nejsou: transakce související se zvyšováním závazků nebo umořováním minulých závazků, poskytnuté půjčky, nebo přijaté splátky dříve poskytnutých půjček

Struktura salda veřejných rozpočtů:  2000- 2007 v mld. Kč:  -86,9; -111; - 153; - 130; -90; 0,6; - 142; - 36

Ve výdajích SR v posledních letech významné dotace transakčním institucím: uhrazen ztrát České konsolidační agentury

Příčiny deficitu SR:

-        na straně příjmů: problémy s plněním veřejných příjmů, zejména daňového výnosu, nižší tempo růstu ne u veřejných výdajů

-        na straně výdajů: výrazný růst mandatorních výdajů (peněžní transfery obyvatelstvu- důchodové a sociální dávky + výdaje na sanaci bankovního sektoru v souvislosti s jeho privatizací + likvidace ztrát Skupiny Konsolidační banky a.s.)

- v posledních letech se zhoršoval podíl deficitu na HDP

- od pol. 90 let do 2004 deficitní hospodaření v důchodovém zabezpečení

- Skrytý deficit SR vČR = potenciální (konsolidovaný s operacemi státních finančních aktiv a pasiv)

- Průběžný deficit SR se kryje emisemi státních pokladničních poukázek. Výsledný deficit vykázaný ve státním závěrečném účtu představuje nárůst veřejného dluhu

- Hospodaření obcí: deficit obcí zvyšuje deficit celé soustavy veřejných rozpočtů

- Deficity veřejných rozpočtů a mimorozpočtových fondů jsou v mnoha zemích jednou z příčin vzniku a nárůstu veřejného dluhu (veřejný dluh jako důsledek rozpočtového deficitu)

10.2 Veřejný dluh

- výrazem dlouhodobé fiskální nerovnováhy

- rozp. deficit je 1 z hl. příčin veř. dluhu, veř. dluh je pak důsledkem rozp. deficitu

Příčiny vzniku:

-        Rozpočtové = deficity věř. rozpočtů a mimorozp. fondů ve státě i samosprávě

-        Mimorozpočtové = př.  přijetí závazku jiného subjektu (př.bank)

- je souhrn závazků státu, článků samosprávy, veřejnoprávních institucí zřizovaných státem a veřejných podniků

-souhrn pohledávek ostatních ekonomických subjektů vůči státu/úz.sam. atd., souhrn závazků vnitřních subjektů i zahraničních

- tíha umořování dluhu dopadá na daňové poplatníky

10.2.1. Členění veř. dluhu:

-   Hrubý (celkový objem závazků)

-   Čistý (hrubý - pohledávky)

- Standardně se vykazuje hrubý

 - podle místa umístění     - vnitřní (v daném státě ve vnitřní měně)

                                     - vnější

- podle doby splatnosti     - krátkodobý (do 1 roku)

                                    - středně (do 10 let)

                                    - dlouho (nad 10)

- Oficiální (oficiálně vykazovaný) X Skrytý (potenciální dluh - vzniká, když dlužníci, za které stát ručí dluhy nesplatí - přejímá je stát)

Velikost veřejného dluhu ovlivňuje:

-        Výše a četnost deficitů (zejména státní rozpočet)

-        Záruky státu a uz. Samosprávy za dluhy jiných subjektů

-        Inflace

10.2.2. Formy veř. dluhu:

-        ve většině zemí dluh kryt emisí státních dluhopisů – obligací – formy:

o   zaknihovaná forma (st. dluh zapsán do knih st.dluhu)

o   materializované cenné papíry (listinný, ve formě st. dluhopisů)

            Cenné papíry    - veřejně obchodovatelné - na aukcích (krátkodobé, středně, dlouho)

                                    - neobchodovatelné (prodávají se obyvatelstvu, nadacím, neziskovkám)

obchodovatelné státní CP – dle doby splatnosti:

-        treasury bills (státní pokladniční poukázky, krátkodobé CP, splatnost v měsících, max do 1 roku

-        treasury notes (střednědobé státní CP, splatnost 1-10 let, zpravidla nejv. podíl na krytí st. dluhu)

-        treasury bonds (dlouhodobé státní CP, splatnost nad 10 let)

Cenné papíry jsou vhodnou investicí pro soukr. Subjekty - stabilní výnos … investují do nich hl. institucionální investoři (domácí investiční a pojistné fondy, pojišťovny, banky, peněžní instituce, ale i podniky, domácnosti a další subjekty jako NO)

10.2.3. Hl. příčiny růstu st. dluhu:

-        Mimorozpočtové příčiny (př. vedení války)

-        Rozpočtové příčiny (dlouhodobé deficity)

-        Veřejné investice (stát na ně nemá finance)

-        Přijetí dluhu z minulých období

Od 70. Let 20.st - růst dluhu i jeho podílu na HDP

Příčiny  - zděděný dluh z minulých let

            - velikost primárního deficitu (nárůst zadlužení vlivem exog. faktorů)

            - míra monetizace dluhu (jak se veř. dluh transformuje do přírůstku peněžní zásoby)

            - vliv úroků z veřejného dluhu (poměr tempa růstu HDP a úr. míry)

dluhová past – reálná úroková míra převyšuje reálné tempo růstu HDP

10.2.4. Důsledky veřejného dluhu:

-        Rozpočtové - placení úroků z veř. dluhu zatěžuje VV (exog. faktor)

-        Redistribuční - emitované státní papíry s vysokou nominální hodnotou - kupují je bohaté subjekty a ne běžné domácnosti - na státním dluhu vydělávají bohatí

-        Fiskální - destabilizační (fiskální nerovnováha - zvyšování podílu dluhu na HDP - menší prostor pro stabilizační fiskální politiku)

-        Změna struktury portfolia (vytlačování aktiv z portfolia soukr, sektoru)

-        Inflace

V EU - kritérium fiskální rovnováhy - podíl veřejného dluhu na HDP nižší než 60%

10.2.5.  Řešení dluhového problému – jak snížit objem veř. dluhu:

-        Vlivem pozitivních exogenních faktorů

o   Dosáhnout aby tempo ek.růstu trvale převyšovalo efektivní reálnou úrokovou sazbu z věř.dluhu

o   Využití vlivu inflace na pokles reálné výše veř.dluhu

o   Využití zahr.pomoci (granty, dary, prominutí úroků či části dluhu)

-        Aktivní vládní opatření

o   Snaha o přebytek st.rozpočtu a z něho splácet dluh včetně úroků

o   Jednorázová paušální dávka z kapitálu na umoření dluhu - nepopulární

o   Monetární řešení - snížení reál.hodnoty dluhu záměrně vyvolanou inflací

o   Odmítnutí existujícího dluhu - může dojít ke ztrátě věřitelů

Účinné řešení dluhovéh problému omezují nepopulárnost opatření, omezený čas. horizont vlády a politický tlak.

Obsluha dluhu:

-        Nemožnost splacení dluhu vede k takzvanému rolování dluhu - peníze na splácení starých dluhů se získávají emisí nových dluhopisů

-        V některých zemích  - vládní programy oddlužení

10.2.6. Správa dluhu

= obstarávání úvěru nebo zajištění emise CP (umístění na trh, výplata úroků, umořování dluhu

centrální banka plní fci fiskálního agenta (zajišťuje prvotní umístění emise) a operátora na sekund. trhu

 Splácení dluhu – závisí na ekon. možnostech, lze ho zajistit:

-        Prostřednictvím umořovacího fondu (veř. příjmy, přebytek rozpočtu)

-        Konverzí dluhu – dochází k rolování dluhu

-        Konsolidací dluhu - změna podmínek délky splatnosti

10.2.7. Veřejný dluh v ČR:

-        V roce 93 stát převzal dluh z min. období 164 mld. Kč (tvořen především momorozp.faktory)

-        Do roku 96 st.dluh klesal,  poté roste (rozpočtové příciny)

-        V roce 2007 st. Dluh 900 mld., nyní přes 1 bilion kč.

11.      Mezinárodní aspekty veřejných financí

11.1. Globalizace světa, ekonomická spolupráce a její vztah k VF

Globalizace –svět se polarizuje, chudí ještě více chudnou a bohatí bohatnou (bohatí pomáhají chudým – AIDS, některé alokační netržní ekonomiky dostávají mezinárodní dimenzi, z chudých oblastí se lidé stěhují do bohatých = růst veřejných výdajů = důsledkem je koordinovaná imigrační politika), bohatí x chudí – sociální nepokoje, terorismus, války – rostou tak vojenské výdaje na obranu ze státního rozpočtu

Obrana proti ekonomickým depresím ve 20. Století urychlila sdružování některých zemí, hospodářská politika přestala být jen v rámci hranic, druhá polovina 20. Století – koordinace stabilizační hospodářské politiky, poslední třetina – hledání účinné měnové a fiskální politiky

Externality – nejlepší lidé (nejvzdělanější) odcházejí do jiných zemí za lepším platem, jsou přínosem pro zemi aniž by museli platit za jejich vzdělání - do svých zemí se vrací jen zpravidla

Ekonomická seskupení měla řešit tržní selhání ve 20.století, otázku bezpečnosti, vzdělaní, rozvoje

Charakter:

1.     Celosvětové organizace – OSN, aktivita pro výchovu, vědu, kulturu (organizace při OSN:  UNESCO, FAO – pro zemědělství, UNIDO – průmysl, UNICEF – dětský fond), Mezinárodní měnový fond – IMF, Světová banka, OECD – hospodářská spolupráce, WTO  světová obchodní organizace

2.     Regionální organizace – Rada Evropy, Evropská centrální banka ECB, Evropská investiční banka EIB, NATO – vojenská spolupráce, OBSE – organizace pro bezpečnost a spolupráci v E

Evropská spolupráce

V Evropě se počátky sdružování datují už před 2SV, ale k významnému pokroku dochází až po ní. První organizace OEEC – hospodářská spolupráce podle Marshallova plánu, založena 1948. 1951 – EUSO – společenství uhlí a oceli. 1957 – EUROATOM, 1957 – EHS. Tato společenství předznamenala vznik ES – Evropského společenství 1965 a následně EU v 90.letech 20. Století. Protiváhou ESVO – sdružení volného obchodu. Protiváhou OECD a EHS bylo roku 1949 - 1990 RVHP (střední a východní E).  EIPA – benchmarkingová databáze (hodnocení kvality ve veřejné správě) + CAF – systém, který sjednocuje kritéria hodnocení kvality veřejné správy vypracované Evropským fondem pro kvalitu managementu

Spolupráce se soustřeďuje zejména na: koordinaci využívání nástrojů stabilizace ekonomického růstu a zaměstnanosti, rozpočtová a fiskální politika (protideficitní a protidluhová politika), školství, zdravotnictví, sociální oblasti, kultura, životní prostředí, bezpečnost, vojenství

Cílem je: zlepšit politické a ekonomické vztahy, zmírnit sociální a ekonomické nerovnosti, spory řešit jednánín a dohodami, koordinace v oblasti daní (zamezení dvojímu zdanění, tendence daňové konkurence – snižování daňového zatížení s cílem ovlivnit příliv zahr. Kapitálu), odbourávání cel, dovozních a vývozních daní (přispěly GATT a WTO)

Prostředníkem mezinárodní spolupráce se stává řada veřejnoprávních i soukromoprávních organizací (např. UNICEF) Důležitá je koordinace a spolupráce jednotlivých organizací  i uvnitř státu – zvýšení efektivnosti financování lokálního a regionálního veřejného sektoru a s tím zvýšení státního i mezinárodního standartu.

Evropská charta místní samosprávy (1988) – zakotvila postavení územní samosprávy, působí na optimální nastavení struktury příjmů rozpočtových obcí, zdůrazňuje: princip demokracie a decentralizace moci, právo občanů podílet se  na řízení veřejných financí, princip vysoké míry autonomie místních orgánů, právo vybírat daně a poplatky, správní dozor v mezích zákona, právo na sdružování.. etc.

Evropská charta regionální samosprávy (konec 90.let 20. Stol.) – rozvoj regionů, výrazně posilováno, zdůrazňuje: princip subsidiarity princip solidarity, vzájemné loajality, účast regionálních samospráv v evropské politice, právní ochranu, právo na majetek… etc.

11.2. Financování spolupráce

Spolupráce vyžaduje finanční prostředky z národních rozpočtových soustav. Vztahy v rámci národních veřejných financí dostávají mezinárodní dimenzi. Využívání nástrojů veřejných financí, stabilizační fiskální politiky a měnové politiky (např. EURO – 16 zemí v EU z 27)

Důležité je především financování mezinárodních programů (př. UNESCO) – finanční prostředky z národních rozpočtových soustav, směřování zaostalejším zemím. Nadnárodní organizace EU hospodaří se svých rozpočtů, vytváří peněžní fondy – vytvořeny a používány podle dohodnutých principů, stát nemá právo na vrácení financí pokud je potřebuje jiný stát (princip solidarity)

Při financování rozlišujeme zda se jedná o vládni nebo nevládní instituci, je důležité rozhodnout jakým způsobemse budou země podílet na úhradě nákladů mezinárodních institucí a programů. Dělení podle: poměru výhod zemí, dohodou o rozpočtu – podle možností země, vyjednáváním

Příjmy jsou: finanční příspěvky zemí – určeny dohodami, dobrovolné, příjmy z cel, ekologických daní

Výdaje na financování: institucí, přijatých programů

Komparativní ekonomie – věda, porovnává ekonomické systémy a programy mezi zeměmi, analyzuje společné a odlišné rysy

11.3 Evropská unie, instituce Evropské unie

Je jedno jakou má stát ekonomickou sílu, důležitá je společná historie.

1951 – Sdružení uhlí a oceli,

1957 – EUROATOM – evropské společenství pro atomovou energii, Evropské hospodářské společenství EHS – nejdůležitější, zakládající státy Belgie, Nizozemsko, Francie, Itálie, Lucembursko, SRN. Usilují o integraci evropského trhu s volným pohybem zboží i osob, což se povedlo až 1993

1967 – ES – Evropské společenství = všechny tři dohromady

Financování ES bylo z vlastních příjmů a ze státních příspěvků členských zemí. První důležitou dohodou (1970 1. Rozpočtová smlouva) zavedeny cla, zemědělské dávky, a procento z výnosu DPH, které se postupně navyšovalo. Postupně se rozšiřovalo až na 12 států a pak až 1995 na 15 členů v rámci EU. 1.5.2004 na 25 členů (ČR) a 1.1.2008 27 členů.

1986 – Akt o jednotné Evropě – hospodářská a sociální soudržnost, životní prostředí, technologie. 1985 – Shengenská dohoda - Cílem volný pohyb osob, zboží, sužeb a kapitálu.

1992 – dohoda mezi ES a EFTA = vytvořená Evropského hospodářského prostoru, se Švýcarskem uzavřena série dvoustranných smluv.

7.2.1992 (napsána) 1.11.1993 (účinnost) – Maastrichtská smlouva – založení EU

1.2.2003(účinnost) – Niceská smlouva – měnová, politická a hospodářská unie (z EU)

1997 – pakt stability a růstu

Smlouva o Evropské unii: evropská společenství, společná zahraniční a bezpečnostní politika, spolupráce v oblasti justice a vnitřních věcí

5 hlavních orgánů EU: Evropská komise (25 komisařů), Rada EU s výborem stálých zástupců (člen z každé země), Evropský parlament, Evropská centrální banka

Centralizační tendence jsou velmi výrazné. Přijaté dokumenty mají pro členské státy stále závažnější charakter a proto je ratifikace u většiny dokumenty nelehká. Úsilí o vytvoření společné ústavy ztroskotalo. Nahradila ji Lisabonská smlouva (2007)

Pakt stability a růstu 1997 – monitorování hospodaření a včasné varování, tlak na rychlé přijetí opatření pro řešení rozpočtových problémů, povolen deficit na DPH jen 60%, hospodářský pokles o 0,75 – 2%, s výjimkou mimořádných událostí (povodně). Pokud to země překročí mucí předložit svůj program stability. Jinak hrozí peněžní sankce – neúročná kauce 0,2 – 0,5% HDP = nevratná pokuta,

Nepeněžní sankce – změna úvěrové politiky vůči zemi. Země nebyly schopny to dodržovat – změkčení, ale stále země musí předložit příčiny negativního vývoje.

Agenda 2000 – dokument pro rozvoj na léta 2000 – 2006, úspornost ve výdajích, stabilizace, nová strukturální a zemědělská politika, rozšíření EU o další státy, cíle:  podpora rozvoje zaostávajícím regionům, podpora oblastí s nadprůměrnou nezaměstnaností, podpora a modernizace politik a vzdělávání, trhu zaměstnanosti

Plnění cílu a rozšiřování EU bylo velmi drahé, financované ze strukturálních fondů a fondu soudržnosti, které se tvoří z příjmů dohodnutých členskými zeměmi. Využívány jen v souladu s principy politiky hospodářské a sociální soudržnosti = soudržnost, komplementarita, partnerství, solidarita, sdílené řízení, spolupráce… mělo by to pomoct zvýšit efektivnost využívání společných rozpočtových zdrojů.

NUT 2 – podpora sociálně – ekonomického rozvoje zejména zaostalejším regionů

NUT 3 -  pro nižší správní region

Předpokladem pro čerpání zdrojů je vymezení jako reginou soudržnosti a předložení národních regionálních rozvojových plánů. Politika hospodářské a sociální soudržnosti vznikla na konci 80. Let, vznikla spojením regionální, sociální a zemědělské politiky a má charakter strukturální a regionální politiky. Období 2000 – 2006 je zaměřěno na podporu: zaostávajících regionů formou dotací – (kritériem podíl HDP na 1 obyvatele nižší než 75% průměrného HDP), regionů ohrožených sociálním úpadkem, lidských zdrojů (modernizace systému vzdělávání, podpora zaměstnanosti)

Podpora v minulých letech – podpora územní spolupráce, podpora regenerace měst a příměstských oblastí, rozvoj venkovských oblastí, nadnárodní spolupráce proti diskriminaci a nerovnosti na trhu práce – financování strukturálními fondy

Cílem strukturální politiky je snížit nerovnost v rozvoji oblastí a tím zamezi přílišnou migraci která přináší problémy po všech stranách. Nerovnoměrná poptávka a nabídka, tam kam lidé přicházejí oblasti potřebují finanční pomoc a tam odkud odcházejí jsou nevyužité kapacity.v rámci veřejného sektoru.

Evropská finanční banka – financování projektů méně rozvinutých oblastí, vytvoření nových míst, modernizaci podniků. Poskytuje půjčky nebo záruky v případech, kdy projekty nemohou být plně financovány členskými zeměmi. K dosažení cílu politiky soudržnosti se používají půjčky a záruky EUROATOMu.

Politika hospodářské a sociální soudržnosti na léta 2007 – 2013:

Evropský sociální fond ESF, Evropský zemědělský podpůrný a záruční fond EAGGF (v tomto období nahrazen Fondem pro rozvoj venkova), Evropský regionální rozvojový fond ERDF, Evropský rybářský fond, Fond soudržnosti – pakt stability a růstu

Finance z těchto fondů jsou přísně účelové podle předem stanovených pravidel. Mohou být využívány jen v souladu s principy politiky hospodářské a sociální soudržnosti. ČR používá finanční prostředky prostřednictvím Národního fondu. Celkem tři cíle na které je vyčleněno 308,4 mld. Eur – platí limit pro čerpání, podle různé vyspělosti zemí ale vždy pod 4% HDP.

Tři cíle: konvergence (sbližování) – podpora ekonomického růstu a tvorby prac. Míst v nejméně rozvinutých zemích, růst konkurenceschopnosti, zvýšení hospodářského růstu 2. Regionální konkurenceschopnost a zaměstnanost – prostředky ESF, 3. Evropská územní spolupráce – navazuje na předchozí léta, zameřen na všechny příhraniční integrity, i nadnárodní spolupráce (ŽP)

Pro ČR je vymezeno 26.69 mld. Eur. Politika soudržnosti koordinovaná Ministerstvem pro místní rozvoj. N + 2 znamená čerpání naplánovaných dotací ještě dva následující roky, v současné době je stanoveno pravidlo do roku 2010 N + 3.

Na summitu v Lisabonu 2000 byl stanoven strategický cíl pro EU – do roku 2010 se stát nejkonkurenceschopnější a nejdynamičtější znalostní ekonomikou světa, schopnou udržitelného hospodářského růstu s širší nabídkou lepších pracovních míst a větší sociální soudržností – tlak na vyšší objem rozpočtových zdrojů. Návrhy zavedení „evropské daně“ pro posílení příjmů.

Do 1.7. předkládá každá země předběžný návrh rozpočtu. Evropský parlament může návrh rozpočtu měnit.  Při sestavování příjmů/výdajů finančních prostředků se využívají tyto pravidla: rozpočtová jednota – povinnost přispět na financování společné politiky, solidarita – bohatší přispívají více než chudší, rozpočtová vyrovnanost – z přebytku rezervy, specifikace položek – dodržení dohodnutého třídění položek

Fond solidarity – není strukturálním fondem, lze poskytnout pomoc i nečlenským státům (přírodní katastrofy)

Předvstupní pomoc zemím které měli být zařazené do EU.